Za státní správu kamarádštější

Nedávno, když jsem stíral rosu na kolejích a navlhla mi přitom usárna, jsem si uvědomil, jak důležitou hodnotu v dnešním nemilosrdném světě představuje kamarádství. Jenže – co to vůbec je „kamarádství“? Po mnoha sklenicích usilovné inspirace jsem si nakonec zapsal, že „kamaráctví neni jen tak samosebou“.

Proto mne těší, že vztahy v české státní správě jsou založeny právě na kamarádství. Je báječné, že lidé, kteří by mohli ošklivě zneužívat své moci, postavení a přístupu k velikým balíkům peněz nás všech, kladou kamarádství na nejvyšší příčku svého žebříčku hodnot. Je to tak: jednou pomůžete vy jim a oni příště pomohou vám. Samozřejmě, že nic není zadarmo. Pro kamarádství je nutné leccos obětovat. Peníze. Čas. Morálku, čest, slušnost, svědomí. Mnohdy i přátele. Jenže právě díky těmto obětem má kamarádství svou hodnotu, svou cenu.

Je mi smutno pokaždé, když vidím, jak leckterý občan staví své sobecké zájmy nad upřímné, nezištné kamarádství, jímž je státní správa proslulá. Jak může někdo chtít, aby úředník vyřídil jeho žádost, aniž by mu to nějak oplatil? Nemáš-li peníze, proč nenabídneš alespoň svůj podpis na správném papíře? Někdy dokonce stačí jen oko přivřené ve správný čas. Vždycky to nějak jde, jsme přece lidi. Byl bych rád, kdyby si každý z nás uvědomil, že i šéf odboru je člověk jako já nebo vy, člověk, který musí doma ve své služební vile živit ženu a děti, milenku, psa, tři terénní vozidla, tchánovu stavební firmu, pomáhat švagrovi ve firmě s hracími automaty a bratrovi s erotickým klubem – a mimoto má samozřejmě ještě kamarády! Člověk s tak velikým srdcem si nemůže dovolit být charita.

Proti sobectví občanů je třeba bojovat, navrhuji proto ústavně uzákonit kamarádství ve státní správě jako povinné. Mezi úředníky by tím vznikla zdravá konkurence, na své služby by mohli nabízet slevy, stálým klientům vydávat zákaznické karty a těm nejvěrnějším dávat ke každým pěti nelegálním stavebním povolením klíčenku s portrétem Víta Bárty zdarma.

Na celé věci mě znepokojuje jediná věc: co kdyby si některý z úředníků začal vymýšlet kličky, jak obejít zákon a začal se chovat, jako kdyby měl svědomí? Sice by se tím vystavoval riziku zákonného postihu, ale jsme koneckonců v Čechách a kdyby ho chtěli nedejbože zavřít, ono by se to už prostě nějak zařídilo. Jsme přece lidi.

Jan Flaška / autor je přece člověk

(srpen 2011)

Doporučte cizím lidem


Vnuťte to ostatním na Facebooku



Nahrajte si to do čtečky


Poslat si tenhle text do Kindlu