Vycpávky

Fenomén vycpávek jsem poprvé zaregistroval jako útlý chlapec, když jsem zjistil, že moje maminka nemá ramena. Místo nich nosila v halence vycpávky, což byly takové molitany, díky kterým vypadala – alespoň v určitých partiích – jako mutant, zplozený napůl z Arnolda Schwarzeneggera a napůl z jehelníčku.

No a podruhé zasáhly vycpávky do mého života včera. Hodlám vydat kompilát svých starých fejetonů jako opravdovou knížku, co má na obálce zepředu obrázek a zezadu povinnou samochválu. Což neříkám proto, abych se vytahoval, ale proto, abyste pochopili, čím procházím. Totiž: sazeč, který teď ty moje fejetony zalamuje do stránek té budoucí knížky, prohlásil, že to nemám dost dlouhý. Řeší, jestli mu na nějakém řádku nezbylo osamocené slovo, případně že na nějakou jinak prázdnou stránku natekly sotva čtyři řádky a čtenář by se cítil okradený a nenaplněný, pokud jich tam nenajde aspoň pět. A jestli bych tedy nemohl napsat sem tam větu navíc. Prostě to něčím vycpat.

Nechápejte mě špatně, práce svého sazeče si nadmíru vážím. Je to kouzelník, jemuž se podařilo z devadesáti stránek textu, který jsem mu poslal, vyčarovat stošedesátistránkovou knihu, aniž by v ní použil jedinou ilustraci nebo tradiční fígl studentů, co mají do zítřka odevzdat třicetistránkovou seminárku (tj. písmo 72 b., řádkování 3,5).

Přesto mě požadavek, abych text něčím vycpal jen proto, aby na stránce dobře vypadal, trochu překvapil. Napadlo mě totiž, jak to dělají sazeči starým mrtvým klasikům, jejichž texty vypadají hnusně? Sem tam něco vypustí, protože nebožtík už si nemůže postěžovat? Nebo takovému Dostojevskému a Jiráskovi občas nějakou tu větu připíšou, protože se to v tom množství stejně ztratí? A co třeba Bible? Co když se sazeči nepovede nějak pěkně zalomit třeba hned Genesis? Představuju si, jak začátek knihy knih takový sazeč natahuje, aby mu vyšel pěkně na stránku:

Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi. Země byla pustá jako Zemanovy lži a prázdná jako Babišovy sliby a nad propastnou tůní byla tma tmoucí, prostě tma jako v pytli. Nad vodami vznášel se duch Boží. I řekl Bůh: „Budiž světlo!“ Z toho bylo vidět, že Bůh si nepotrpěl na dlouhé vysvětlování, stačila tahle dvě slova, aby světlo prostě bylo, Bůh si to prostě uměl zařídit a přestože se tak úplně neví, v jakém jazyce to řekl, tak v latině je to „Fiat Lux“, což zní jako značka nějakého italského auta, ale auta tenkrát ještě nebyla. Ani Itálie nebyla. Bylo světlo, spousty světla, nádherného, jasného světla, které se skládá z fotonů a je nezbytné pro fotosyntézu a zdravý psychický vývoj jedince, protože když je málo světla, tak lidé častěji páchají sebevraždy, například za polárním kruhem, kde je dlouhá polární noc, no a pro ty případy tu máme fototerapii, což je metoda, která léčí depresivní stavy světlem. Bůh viděl, že světlo je dobré, nejen na léčbu depresí, ale že by se dalo využít třeba na laser a přehrávat s ním cédéčka, alespoň těch pár let, než je převálcují MP3ky, a oddělil proto světlo od tmy, o které jsme už mluvili. atd. atp.

A to ještě pořád nejsme na konci prvního dne stvoření světa! Docela by mě zajímalo, co by na takové rozšíření textu autor Bible řekl. Na jeho místě bych se z toho asi zjevil.

Ale co si budeme nalhávat – stejně je estetický dojem u textu často důležitější než jeho obsah. Vezměte si třeba takové diplomové práce. Ty bláboly sice nikdo nikdy nečte, ale sami víte, že tlusté diplomky mají přeci jen větší váhu než ty hubené. Pochopitelně – vždyť první, co se o své budoucí diplomce dozvíte, je, jaký musí mít minimální počet normostran. Zbytek už je podružný.

Takže až vás zase někdo bude přesvědčovat, že na délce nezáleží, nevěřte mu. Na délce setsakra záleží. Mluvím z vlastní zkušenosti. Jakmile to máte moc dlouhý, budou křičet, že se jim to tam nevejde. Jakmile to máte moc krátký, vysmějou se vám. Nezbyde vám než to prodloužit – alespoň o nějaké fakt extrémně špatné a trapné sexuální dvojsmysly, které na první pohled vypadají, jako byste mluvili o délce penisu. Nejlépe hned několikrát.

Na závěr tohoto textu bych chtěl jen podotknout, že byl původně neuvěřitelně originální, zajímavý, moudrý, ale přitom i vtipný a zábavný a hlavně, hlavně neobsahoval vůbec žádné dvojsmyslné narážky na velikost mužských druhotných pohlavních znaků. Jenže měl jen 200 znaků. No a protože bylo potřeba zaplnit celou tuhle stránku, nezbylo mi než ho fakt pořádně vycpat.

Doporučte cizím lidem


Vnuťte to ostatním na Facebooku



Nahrajte si to do čtečky


Poslat si tenhle text do Kindlu