Úplně odborná srovnávací studie o bydlení

Venku se udělalo jaro, sluníčko probudilo krokusy, pupence na stromech se nalévají a já vylezl na zahradu, zhluboka se nadechl a proklel všechny lidi z paneláků, kteří teď vyrazí na výlet, kde budou jíst chutné svačinky, kdežto já budu na zahradě přehazovat smradlavý kompost, hrabat starý mech a pak to všechno pohnojím. Budu se přitom snažit myslet na to, že bydlení v  domě se zahrádkou má proti paneláku i nějaké výhody: třeba že člověk nemusí číst nástěnky s výhrůžkami domovnice nebo podle rozpisu uklízet ve společných prostorách zvratky cizích lidí.

Možná právě váháte, zda žít raději v domě nebo v bytě. Já první půlku života probrblal v paneláku a tu druhou v rodinném domě, takže vám mohu říct něco o plusech a mínusech obou alternativ. Vy se pak na konci tohoto článku budete schopní fundovaně rozhodnout, zda by nebylo vůbec nejlepší zapomenout na dům i na byt a začít bydlet v zemljance.

Tedy zaprvé: byty v paneláku mají většinou nižší stropy než byty v rodinných domech. Když u nás v domě zatopíme, drží se teplý vzduch tvrdohlavě až u stropu, kde ho nejmíň potřebujeme. Bydlení v domku je proto jasnou volbou pro ty, co jsou zvyklí pohybovat se po bytě na chůdách.

Velký rozdíl je i mezi sklepem v paneláku a v domku. Sklep v rodinném domě bývá prostorný a v případě potřeby v něm můžete například vychovat rodinu po vzoru Josefa Fritzla, známého rakouského průkopníka chovu rodinných příslušníků ve sklepě. To ovšem platí jen pro starší zástavbu, nové domy sklepy nemívají. Namísto toho mají obrovitánské garáže, kam je možné schovat tank, připravený zaútočit na kohokoli, kdo by vám chtěl postřílet túje a anektovat bazén. Panelákové sklepy mají zase jiné výhody. Když jsem bydlel v paneláku, měli jsme v jeho podzemí maličkatou kóji, kde za hradbou čtyř nahňácaných kol stály police s kompoty, takže když jste šli pro kompot, museli jste nejprve sjet výtahem sedm pater, odemknout dvoje dveře, vyndat ze sklepa čtyři bicykly, vzít kompot, zandat čtyři bicykly, zamknout dvoje dveře a vyjet výtahem sedm pater, což bylo skvělé, neboť kompoty jsem odjakživa nesnášel. Pokud taky nesnášíte kompoty, je pro vás bydlení v paneláku jediné možné řešení. Zvlášť když uvážíte, že do sklepa v rodinném domku lze vyskládat i několik dekád kompotů.

Na rozdíl od domku se panelák nemůže chlubit půdou. Nutno poznamenat, že my sami se naší půdou taky moc nechlubíme, protože ji obývají celé hrozny pavouků, velkých jako tenisáky. Pokoušeli jsme se na ně nastražit pastičky na myši, ale pavouci se nám vysmáli a pastičky rozšlapali.

Svatým grálem bydlení v domku je pro většinu lidí z paneláků zahrádka. Podle nich všichni, co mají zahrádku, každý den jen tak posedávají v křesílkách vedle bazénů, vyplněných polonahými modelkami, u toho popíjejí pivo, koukají se na západ slunce a když už občas pohnou rukou, je to proto, aby marinádou natřeli šťavnaté steaky na grilu nebo polaskali po hřbetě ušlechtilého ohaře. Tento dojem získali obyvatelé paneláků ze seriálů a z reklam. My, lidé se zahrádkami, ve skutečnosti trávíme čas na zahrádkách tím, že se po nich pohybujeme v pláštěnkách a s respirátory, jako bychom se chystali do jaderné války, stříkáme přitom po stromech pirimor a kuprikol, řežeme větve, hnojíme, hrabeme, sekáme, házíme, kácíme, sázíme, sejeme, plejeme a klejeme. Teprve až na samém konci dne se konečně dostane ke slovu náš gril; odkládáme si do něj vercajk. Člověku z paneláku nelze vysvětlit, že zahrádka není místo pro relaxaci, ale galeje, na kterých člověk nechá spoustu krve a potu jen proto, aby v létě měly mšice co žrát, o armádách krtečků, hemžících se v záhonech, ani nemluvě.

Něco vám řeknu: Ono je vlastně nakonec dost jedno, kde bydlíte. Mnohem víc záleží třeba na tom, jaké máte sousedy. Na tom, zda s nimi chcete radši řešit bouchání do zdi a hlasitou televizi nebo cirkulárku a kakající kočky. Vůbec nejvíc ale záleží na tom, s kým bydlíte. Blízkost člověka, kterého máte rádi, vám dá zapomenout na všechny stropy, sklepy a zahrádky v okamžiku, kdy ho za vlahého jarního večera pohladíte po tváři, schováte ve své dlani tu jeho a pak se oba společně se zavřenýma očima zaposloucháte, jak vám na půdě dusají pavouci.

Jan Flaška
autor je soused

Doporučte cizím lidem


Vnuťte to ostatním na Facebooku



Nahrajte si to do čtečky


Poslat si tenhle text do Kindlu