Telefonáty jako na zavolanou

Asi jako každý člověk si i já občas připadám nedoceněný, osamocený a zbytečný a tak jsem vděčný za každý projev zájmu o svou osobu. V poslední době se tento zájem koncentroval do podoby telefonátů z neznámých čísel, které začínají vždy podobně: „Dobrý den, já volám ze společnosti Bankrot Invest, slyšíme se? Chtěl bych vám nabídnout...“ Posledně, ještě než se jsem se stačil nadechnout, jsem dostal nabídku, abych si koupil ropu.

Jasně, ropa je bezva, díky ropě si žijeme jako v bavlnce, z ropy jde vyrobit prakticky všechno, například protézu nebo síťku na meloun nebo herce, co účinkují v seriálech a v reklamách – vlastně jen málo věcí nejde vyrobit z ropy – ale protože nejsem moc šikovný kutil a sám bych si z ropy doma nic nevyrobil, tak mě představa, že mi cisterna navozí do bytu hektolitry ropy, úplně nenadchla. Vylíčil jsem své obavy z ropy pánovi z Bankrot Investu a ten trochu nejistě řekl, že když se mi ropa nelíbí, mohu investovat třeba do zlata.

To už se mi zamlouvalo lépe. Představa lesklých valounů, povalujících se mi doma v policích, mi byla přeci jen příjemnější než obrázek mých malých dětí, brodících se mi po bytě v ropě. Pán na telefonu se mi snažil vysvětlit, že ani ropu, ani zlato mi nikdo domů nepřiveze. Prý mu mám dát svoje peníze a on je někam zašantročí a to pro mě bude výhodné. Mluvil ještě asi deset minut, ale protože jsem to, čemu se eufemisticky říká „finanční idiot“, přestal jsem ho poslouchat už asi po dvaceti vteřinách a s úsměvem se zaobíral představou, jak mu posílám peníze a ON se pak musí doma brodit ropou.

Jindy mi volala paní s nabídkou investovat do cenných papírů. Když jsem se jí zeptal, čím jsou ty papíry tak cenné, začala mi zmateně vysvětlovat něco v jazyce, o němž předpokládám, že se jím mluví v galaxii NGC 891. Zjišťoval jsem si pak na internetu, co to ty cenné papíry vlastně jsou, a zjistil, že jsou to takové jakoby losy, za které člověk zaplatí peníze, a když má štěstí, tak je může prodat za víc peněz, kdežto když štěstí nemá, stanou se z cenných papírů bezcenné papíry, které pak může dát svým dětem a ony mu na ně nakreslí sněhuláky a víly.

Telefonují mi ale i lidé, kterým nezáleží na tom, abych jen tak zbohatnul na ropě nebo zlatě nebo papírech. Občas se objeví i někdo, komu záleží na mně samotném, na mém zdraví, na tom, abych přemýšlel o tom, kolik ostatní vydělají, až omylem vypadnu z okna pod auto. I tyhle dobrodince ale zatím spíš odmítám. Trochu totiž počítám s tím, že až vypadnu z okna pod auto, vydělají moji blízcí na tom, že rozprodají moje orgány. Ty, co mám dvojmo, prodají s množstevní slevou.

Ale kdoví, možná jednou přeci jen podlehnu volání nějakého agenta a nechám se svést lákavou představou, že až zemřu, dostanu za to 50 000 Kč – už pro ten slastný pocit, že mě ještě někdo dokáže ocenit.

Jan Flaška
autor nechce ropu

Doporučte cizím lidem


Vnuťte to ostatním na Facebooku



Nahrajte si to do čtečky


Poslat si tenhle text do Kindlu