Se Silvestrem do UNESCO

Bavil jsem se s bratrem o tom, jak strávit Silvestr, a on mi doporučil, abych si jako on pořídil mediální centrum. Prý je to taková krabička, co umí krást filmy přímo ze vzduchu a nahradit tak ubohý program, nabízený televizí.

Pochopil jsem, že to jde rychleji, než jsem čekal. Že ten starý dobrý Silvestr v podobě Bohouše, Bohdalové, Menšíka a Mrazíka už v našich domácnostech dlouho nevydrží. A že je nejvyšší čas, abych některé z prastarých silvestrovských tradic uchoval – alespoň v textové podobě – budoucím generacím.

Jak tedy vypadaly základní atributy tradičního českého Silvestra?

Jednohubky: české sushi. Slavnostní silvestrovský pokrm, co se nedá jíst, takže ho všichni museli zajídat soletkami a arašidy. Většinou šlo o nakrájený rohlík, namazaný nějakou nesmírně výraznou pomazánkou, doplněný kolečkem klobásy, kuličkou hroznového vína, vlašským ořechem, olivou, sýrem, paprikou, kouskem mandarinky, okurkou, libovolnou perverzní kombinací výše uvedeného nebo libovolnou perverzní kombinací čehokoli úplně jiného. Tam, kde japonská kuchyně při výrobě sushi sází na přirozené tmelící schopnosti rýže, Češi používají ke spojení nesourodých surovin takové ty plastové šavličky. Ty se pak dědí z generace na generaci už celé desítky Silvestrů.

Bublinky: lidové pojmenování pro šumivá vína. Bublinkami si lidé nahrazovali šampaňské, symbol buržoazního úpadku. Vyšší třída pila igristoje, střední třída bohemia sekt, ovšem skutečným flusancem do prohnilé tváře kapitalismu bylo nitranské knieža se sifonem, které jako flusanec dokonce i chutnalo. Přesto se díky bublinkám lidé alespoň na chvíli cítili jako v lepší a ušlechtilejší společnosti. Bublinky jsou oblíbené dodnes; ani ne tak kvůli chuti, jako kvůli schopnosti vystřelovat špunt a dělat rámus (viz heslo petardy).

Televizní klasika: kombinace vybledlých zelinkavých komedií a starých estrád s mrtvými herci, co vyprávějí legrační historky. Televizní klasika je výjimkou z pravidla, že opakovaný vtip přestává být vtipem. Naopak. Každý rád přetrpí dvacet minut reklamy, aby si poslechl, že Matýsek se posral.

Alkohol: chemická látka etanol. Pomáhá překonat zklamání a smutky z uplynulého roku a tlumit obavy z roku nadcházejícího. V podobě vína, koňaku, vodky, kořalky, likérů a piva tmelí kolektiv. Mnozí lidé díky etanolu zažijí lásku na pivní pohled.

Petardy: neboli dělbuchy. Malé věcičky, co dělají rámus a puch a děsí bezbranná zvířata. Češi petardy milují. Snad to zní absurdně, ale jako národ s nimi máme leccos společného. Jestli totiž po něčem toužíme, pak je to, abychom byli slyšet; je jedno, že často nemáme co říct a že po nás zbyde akorát tak smrádek. – Kdysi, když se dělbuchy ještě nedaly koupit v obchodě, vyráběli si je Češi podomácku. Někteří dokonce doslova dali ruku za to, aby měli vlastní dělbuchy.

Ohňostroj: barevná světla na obloze, jimiž lidé vítají příchod nového roku. Za socialismu, kdy nebyly ohňostroje k dostání, se je lidé snažili nahradit tím, že běhali po ulici a mávali prskavkami. Bylo to legrační. Ale zdaleka ne tak legrační jako dneska, když magistrát utratí miliony za opulentní ohňostroj a pak ho nazdařbůh vystřílí do neproniknutelné silvestrovské mlhy, kterou nikdo nečekal.

Nevím, jak vy, ale když na něj tak vzpomínám, říkám si, jestli by nestálo za to zapsat klasický český Silvestr do seznamu kulturního dědictví UNESCO – dřív, než úplně vymizí. A zároveň doufám, že to mediální centrum, co si pořídím, bude umět nakrást ze vzduchu i Menšíka.

Doporučte cizím lidem


Vnuťte to ostatním na Facebooku



Nahrajte si to do čtečky


Poslat si tenhle text do Kindlu