Romantický fejeton

(skutečná příhoda, 20. dubna 2002)

Jarní den byl jako stvořený pro mizerného básníka. Bylo v něm vše, co mizerný básník do svých veršů potřebuje: stromy, kvetoucí jak vzteklé, trsy včel, vrhající se na ně s neukojitelnou touhou je opylovat, ptáci, zběsile se předhánějící v hlasitosti zpěvu, a nad tím vším slunce, před nímž se mizerný básník rád schová do chladivého stínu a usmolí o tom všem básničku coby důkaz toho, že romantici ještě nevymizeli.

Této jarní scenérie využívaly všudypřítomné páry milenců k načerpání vitamínu D, tolik potřebného pro vyčerpávající romantické večery. Jenže nejen vitamínu D je člověku třeba k prožití pěkného večera. Zatímco vitamín D lze načerpat pomocí slunečních paprsků, jistý gumárenský výrobek člověk ze slunce ani při nejlepší vůli nevstřebá.

Toho jarního dne jsem stál ve frontě u pokladny v drogerii. Přede mnou stál asi šestnáctiletý pár: drobná dívka s tmavovlasým mladíkem. Ona držela v ruce košík, na jehož dně se červenala čtvercová krabička, která, ač ležela obrázkem dolů, nenechávala nikoho na pochybách o svém obsahu. Kromě ní nebylo v košíku nic. Šlo o docela prozaický nákup, ovšem terorista, pašující na palubu letadla plastickou trhavinu, by byl jistě klidnější než oni dva v tu chvíli.

Mladík očima těkal po prodejně, opatrně se přitom vyhýbaje obsahu nákupního košíku. Snažil se předstírat, že krabička do košíku spadla omylem, a že když už tam jednou je, tak že ji tedy koupí - ne že by ji ve skutečnosti potřeboval, to ne, ale učili se o tom ve škole a tak si říkal, že by prostě nebylo od věci se jaksi na vlastní oči podívat- tedy jaksi prozkoumat, že-

Očima stále hledal v regálech vedle pokladny něco, co by se dalo ke krabičce přidat, aby nebylo tak očividné, že přišli s dívkou právě a jen kvůli ní. Sáhl pro slunečních brýlích ve stojanu a světácky si je nasadil.

"Nekoupíme si brejle?" zeptal se dívky ležérně. Pak brýle sejmul a třesoucí se rukou si nasadil jiné. "Nebo třeba tyhle?" Dívka ho pozorovala se zamilovanou shovívavostí. "Nějakej nervní, ne?" zeptala se ho s úsměvem. Mladík si sundal brýle: "Ty nejseš?"

Otázka zůstala bez odpovědi. Dívka se snažila tvářit, jako by nákup červených krabiček byl jejím denním chlebem, ale bylo vidět, že se také přemáhá a že i ona by nejradši předstírala, že jen čirou náhodou vedle červené krabičky neleží ještě šampon, zubní pasta a pleťový krém. Mladík se třásl a dívka nervózně polkla. Na řadu přijdou už v nejbližších vteřinách.

Mizerný básník může o jaru psát epopeje a vyznávat své milé lásku tisíci verši, ale vše, co kdy kdo chtěl říct o lásce, bylo pro ty dva přede mnou v tu chvíli koncentrováno v té nenápadné čtvercové krabičce. Koupit ji znamenalo veřejně se vyznat ze své lásky před úplně neznámými lidmi, bylo to vyznání ještě o stupeň hlubší (a nehledejte v tom jinotaj) než srdíčko vyryté v kůře stromu. Bylo mi sympatické, že krabičku kupovali oba, že se rozhodli prožít si ten trapný okamžik společně. Chvíle CH, během níž měli za zboží zaplatit, se neúprosně blížila.

Byl jsem zvědavý, jak se budou při placení tvářit, ale sotva zákaznice, která stála před nimi, zavřela peněženku, doslova vystartovali. Oba kolem kasy vlastně jen prolétli, aniž by se na pokladní vůbec podívali. Nestihl jsem ani zaregistrovat, zda se jim povedlo vtisknout jí do dlaně požadovanou minci, každopádně to udělali tak rychle, jako by se snažili krabičku ukrást. Než jsem se nadechl, zmizeli ve dveřích. Pokladní se za nimi ani neohlédla. Snad už byla zvyklá. "Dobrý den," pozdravila mě nevzrušeně a vzala do ruky můj kartáček na zuby. Díval jsem se na něj trochu smutně a záviděl přitom těm dvěma jejich nákup. Kdybych já vtiskl paní u pokladny minci do hrsti a utekl, docela jistě by se za mnou ohlédla.

Možná budete považovat chování těch dvou za nemotorné. Ano, snad bylo nemotorné, mně však připadalo víc než jen legrační či roztomilé. Ve světě, v němž se všichni tváří, jako by sexuálně žili od svých jedenácti let, v němž se na erotické filmy dívají i školáci, v němž se i seriózní časopisy snaží nalákat čtenáře obálkami se slůvkem SEX, v němž se patnáctileté dívky stydí za své panenství, ve světě vulgárních reklam a televizních Peříček mi jejich stud připadal - poetický. Poetičtější než jaro v básních mizerných básníků, poetičtější než všechna vyznání lásky. Styl, jakým ti dva nakupovali, mě natolik okouzlil, že až příště potkám nějakou krásnou slečnu, uzarděle ji oslovím "Slečno, nešla byste se mnou koupit kondom?" a pak hned uteču.

Vyšel jsem z prodejny do jarní ulice a rozhlédl se, kam se ti dva vydali, ale nikde jsem je neviděl. Bylo to sotva pět vteřin, co prodejnu opustili, ale teď se po nich slehla zem. Nenašel jsem je ani v žádné z přilehlých ulic. Dočista se ztratili. A v tu chvíli ve mně začaly hlodat pochybnosti, zda romantici přeci jen úplně nevymizeli.

(2002)

Doporučte cizím lidem


Vnuťte to ostatním na Facebooku



Nahrajte si to do čtečky


Poslat si tenhle text do Kindlu