Předsevzetí ustrnout

Silvestr a Nový rok jsou dávno za námi, takže už považuju za zcela bezpečné mluvit o novoročních předsevzetích.

Předsevzetí jsou zvláštní literární žánr; zpravidla jde o sci-fi. Většina lidí si předsevzetí dává v záchvatu posilvestrovské kocoviny mezi dvěma návštěvami toalety (nebo během těchto návštěv) a podle toho taková předsevzetí vypadají („Nechám se přeoperovat na ovci“).

Když jsem byl ještě mladý a hloupý, myslel jsem si, že člověk by si měl dávat předsevzetí, která ho nějak posunou dál. („Naučím se hrát na dulcimer.“ – „Začnu se učit lotyšsky.“ – „Adoptuju bezdomovce.“) Už na vysokoškolské koleji mi ale došlo, že by měla být hlavně splnitelná. Můj seznam se změnil: „Přestanu balit dívky tím, že se v nich budu snažit vzbudit soucit.“ – „Budu chodit spát dřív, než usnu při koukání na porno.“ – „Přestanu si při nudných přednáškách loupat a jíst strupy.“ A podobně, však to znáte sami.

Teď, když jsem konečně dospěl a stal se zralým mužem s dostatkem zkušeností (= koupil jsem si vlastní kladivo a vrtačku a každý rok přiberu pár kilo), vím, že nejjednodušší je dávat si předsevzetí, která už mám splněná. Letos jsem si vybral „Nebudu nic vylepšovat, nebudu se nijak rozvíjet a ani vyhledávat nové výzvy.“

Tohle předsevzetí mě napadlo na Silvestra. Poslední den v roce trávívám ve vsi, kde se odpoledne sousedé sejdou na kopci za vsí a pod košatou lípou si opečou buřty. Někdo vezme košík s jídlem, jiný láhev kořalky nebo víno. Klacky na buřty i na podpal se najdou na místě. Tedy – takhle to bylo ještě loni. Letos místní přivezli dodávkou všechno až na místo společně s kempingovými stolky. Bylo to pohodlnější, ale nějak to nebylo ono. A já dostal strach, aby k tomu napřesrok nepřibyl kulturní program, striptérka v dortu a bohatá tombola.

Nechápejte mě špatně. Nemám nic proti striptérkám v dortu. Dokonce si myslím, že striptérka v dortu by v mnoha případech dokázala rozdmýchat ubíjející nudnou atmosféru, jaká panuje například na dětských narozeninových oslavách. I tak si ale myslím, že sousedské setkání je tak nějak lepší bez kempingových stolků. A že víkend s košíkem na houby je lepší než víkend s košíkem na nákupy. Nebo že žvanit s kamarády je lepší u piva než přes Facebook.

Já vím – pokrok se nedá zastavit. Ale já, já se zastavit můžu. Někdy mám totiž strach, že jakmile bych se některé věci snažil vylepšit, přestaly by být ono.

Doporučte cizím lidem


Vnuťte to ostatním na Facebooku



Nahrajte si to do čtečky


Poslat si tenhle text do Kindlu