Otevřený dopis tátovi

Ahoj tati,

psát ti otevřený dopis do novin je pravděpodobně můj druhý nejhorší nápad hned po mém dětském pokusu připojit si sluchátka k zapnutému elektrickému ohradníku. Jenže já neuváženě kývnul na to, že ti ho napíšu, a tys mě učil, že dané slovo by měl člověk splnit.

Teď, když mám dvě malé děti, dost vzpomínám na vlastní dětství. Pamatuješ, jak se v době, kdy jsme byli s bráchou malí, vyráběly hračky zcela nevhodné pro děti? Každé dítě z nich několika dobře mířenými ranami udělalo stavebnici pro tatínka. No, tak tohle zůstalo. Což znamená, že teď hodně času trávím opravováním věcí a často si u toho připomínám, cos mě naučil: že když se něco nepovede napoprvé, je potřeba se nevzdávat a zkusit to znovu. (Doufám, že jste s mamkou tohle pravidlo neaplikovali i na mě s bráchou; jako prvorozený bych si to bral osobně.) Většinou s tím seknu, až když mi dojde trpělivost nebo lepidlo.

Taky se mi teď často připomíná, že jsi to byl ty, kdo mě naučil vnímat umění, ocenit dobrou knížku, chytrý film nebo kvalitní hudbu. Připomíná se mi to proto, že momentálně žiju ve světě příšerných dětských knížek, příšerných dětských filmů a příšerných dětských písniček. Jako všechny děti, i ty moje milují úplné pitomosti. A jako každý milující rodič – jako ty – se snažím je v tom podporovat, nebo aspoň pochopit. Doufám ale, že až vyrostou, tak si s nimi popovídám – stejně jako ty se mnou – třeba o Beatles, Formanovi, o Kunderovi a o tom, jaké to bylo, sbírat šmouly.

Mimochodem, děti se na tebe občas ptají – co teď asi zrovna děláš? Víš, že ti vděčím za spoustu věcí, ale tuhle ti prostě musím vytknout: že jsi umřel. Já vím, žes dělal, co se dalo – sám jsi dojel s krvácejícím srdcem do nemocnice a oni tě tam nechali celý den na chodbě bez pomoci. Jenže dětem teď chybí děda a mně tvůj povzbuzující smích. Postrádám tvůj laskavý cynismus. A taky tvé ujištění, že „všechno bude v pořádku“ – mimochodem poslední věc, kterou jsem od tebe do telefonu slyšel, než tě odvezli na sál.

Já sám ještě nejsem moc zkušený táta, ale právě od tebe jsem se naučil, že hlavní úkoly každého správného otce jsou – metaforicky řečeno – tyhle tři:

  1. Důrazně svého syna varovat, že připojovat sluchátka k nabitému elektrickému ohradníku je fakt kravina.
  2. Pomoct svému synovi ta sluchátka k ohradníku připojit.
  3. Až dostane syn ránu, odtrhnout ho od toho ohradníku, obejmout ho a ujistit ho, že všechno bude v pořádku.

Chybíš mi, tati.

Tvůj syn Honza

Doporučte cizím lidem


Vnuťte to ostatním na Facebooku



Nahrajte si to do čtečky


Poslat si tenhle text do Kindlu