Nejdůležitější věc na světě

Co je nejdůležitější na světě? Pokud jste naivní, odpověděla jste „láska“.

No dobře, možná že jste muž a taky jste odpověděl „láska“, a já se nebudu vysmívat vaší naivitě, koneckonců nás všechny zdeformovaly stejné pohádky, takže máme zkreslené představy o tom, co je opravdu důležité. A opravdu důležitý je podpis.

Třeba když se ženíte či vdáváte, řeknete své „Ano“, vyměníte si prstýnky i polibky, ještě pořád vám zbývá – ano, podpis do matriky. Bez něj je vaše svatba pro magistrátní úřednici neplatná, a to bez ohledu na to, jak moc ji milujete. Z čehož je jasně vidět, že podpis je víc než láska.

Dějiny podpisů jsou nesmírně zajímavé a sahají až do samých prvopočátků života. Před mnoha a mnoha miliony let, kdy většinu zeměkoule pokrývaly oceány, vylezlo z oceánu bahno a z něj se vyvinuli kocouři. (Pro účely fejetonu mírně zjednodušuju.) Kocouři, jak známo, trpí nutkáním „podepisovat“ si své teritorium. Pravěcí kocouři neměli ještě k dispozici propisovačky, takže k „podepisování“ zvolili čuránky a už jim to zůstalo. I dnes kocouři bojují o teritorium tak, že se snaží ostatní kocoury přečurat. Tedy já si vlastně nejsem úplně jistý, že tím pořád ještě bojují o teritorium. Možná využívají své „podpisy“ i k něčemu sofistikovanějšímu. Schválně si přijďte čuchnout k našemu domu: kocoury tu neuvidíte, jak je rok dlouhý, a dům přesto páchne, jako by si z něj udělali petiční místo za zrušení psů.

Tak tedy začala historie podpisů. Po mnoha a mnoha dalších milionech let se z kocourů vyvinuli doktoři, kteří dovedli umění podpisu k dokonalosti. (Zde opět zjednodušuji, nejdřív se z kocourů samozřejmě vyvinuli primitivnější savci, jako jsou pojišťováci a právníci.) Ale popořadě: Lidé nejprve přišli na to, že je pohodlnější podepisovat se jinými věcmi, než jsou čuránky, a že teritorium lze získat i jen tím, že inkoustem podepíší nějaký cár papíru. Postupem času se podpis stal středobodem fungování celé naší civilizace: o osudech celých národů rozhoduje kdekterý státník jediným klikyhákem, a vlastně nemusíte být ani státník, abyste dokázali jedním autogramem zničit život sami sobě nebo někomu jinému: stačí podepsat exekuční výměr, Chartu, Antichartu nebo stehno jedenáctileté dívky po koncertě vaší kapely. Na konci vývoje autogramů pak stojí již zmiňovaný lékařský podpis. Ten – ačkoli je zcela nečitelný a maximálně úsporný – v sobě nese ohromnou moc, kterou doktoři skrze recepty a lékařské zprávy vládnou nad našimi životy a nad rozpočty farmaceutických firem.

Dovolte mi, abych v tuto chvíli své pojednání ukončil. Na téma „podpisy“ bych byl sice schopen napsat ještě další dvě stránky podobných pitomostí, jenže já se už teď stydím pod tenhle článek vůbec podepsat.

Jan Flaška
autor by tohle radši nenapsal

Doporučte cizím lidem


Vnuťte to ostatním na Facebooku



Nahrajte si to do čtečky


Poslat si tenhle text do Kindlu