Na blešáku

Jestli občas zajdete na bleší trhy, možná vás – stejně jako mě – napadá, odkud se všichni ti prodejci berou. Většinou jsou to pořád titíž lidé a je to nesourodá směska. Osamělá paní rozložila na deku své poklady a teď je odevzdaně hlídá: omšelé talíře, ohavné hrníčky s firemním potiskem, poklice, k nimž chybí hrnce. Lidé ji míjejí bez povšimnutí; tyhle věci máme doma všichni.

Vedle ní sběratel, co prodává odznaky a známky. Zapáleně debatuje se sousedním prodejcem, který přijel s bednami plnými rezavých autodílů. Vy se mezitím dáte do řeči s vulgárním chlapíkem v teplákovce, co se už rok snaží prodat hifi věž z minulého tisíciletí a klubko nabíječek, a zjistíte, že rozumí počítačům líp než vy, ajťák. O kus vedle se neudržovaný šedesátník bez předních zubů zasvěceně baví se svalovcem v tílku o výhodách herního ovladače k mobilu. Kdosi přivezl vozík s rozlámanou elektronikou, kusy počítačů a dalšími podivnými přístroji; přehrabuje se v něm teď spousta lidí. Elegantní sedmdesátník v drahém sportovním oblečení z té hromady vylovil dámskou intimní pomůcku, a ta mu teď zběsile vibruje v ruce. „U těchhle elektronickejch věcí buď nevím, k čemu jsou, nebo je nepotřebuju,“ konstatuje vedle něj jakási paní. O stánek dál prodává pán starožitné olejomalby a jeho sousedka prošlé kočičí žrádlo.

Tahle surrealistická setkání často připomínají příslovečné setkání deštníku a šicího stroje na operačním stole. Tady na blešáku to snad ani není metafora – všechny ty věci tu seženete, a za dobrou cenu. Když pak doma své úlovky vyložíte před sebe, zaplaví vás euforie z toho, co všechno a za jaký pakatel se vám povedlo sehnat. Teprve když prvotní radost opadne, začnete se ptát sami sebe, co s tím vším vlastně budete dělat – a až úplně nakonec vám docvakne, že jste právě nalezli odpověď na otázku, kde že se vlastně berou všichni ti prodejci na bleších trzích.