Krabice na Vánoce

Mám takový zvyk: jakmile se začne blížit Štědrý den, chodím po hračkářstvích dívat se, z čeho asi tak mým dětem Ježíšek vybírá dárky pod stromeček. Moc rád bych mu do toho kibicoval, ale on stejně nakonec nadělí dětem to, co chtějí ony, a ne to, co bych jim chtěl dát já.

Pokud nechodíte do hračkářství, tak vězte, že dneska je většina hraček zabalená v krásných barevných krabicích s tak lákavými obrázky, že dokonce i ve mně vzbuzují chuť si je všechny koupit, a to si s hračkami už nejmíň pět let nehraju. Na těch obrázcích se to hemží rozesmátými, šťastnými, nadšenými dětmi s vyleštěnými obličeji, které si hrají s hračkami, které skáčou, vrtí se, mluví, přátelí se mezi sebou a vybuchují, jako by byly živé.

Obrázky jsou doplněné nápisy, které jsou ale v reklamštině a v češtině znamenají něco úplně jiného. Například:

„Obsahuje 271 dílů“ znamená „Když omylem ztratíte 1 díl, musíte zbylých 270 dílů vyhodit“.

nebo

„Nekonečné hodiny zábavy“ znamená „Nekonečné hodiny uklízení 270 dílů a hledání jednoho, co se ztratil“.

nebo

„Nevyčerpatelné kreativní možnosti“ ve skutečnosti znamená „Jednou to sestavíte podle návodu, a protože je vám líto to rozebrat, tak se na to pak šest let práší.“

Po zkušenostech ze všech předchozích Vánoc bych rád touto cestou apeloval na Ježíška, aby mým dětem nenosil nic, co má 271 dílů. Ony jsou totiž schopné s trochou síly udělat stavebnici o 271 dílech prakticky z jakékoli hračky. Na mě pak je, abych popadl šroubovák a lepidlo a dokázal pravdivost toho, co píšou na všech těch krabicích se stavebnicemi – totiž, že „hračka procvičuje motoriku, představivost a kombinační schopnosti“ a že je to „zábava pro celou rodinu“.