Jedlý zelený biofejeton bez éček

Mám kamarádku Zdeňku, která má ráda biostravu a kdysi svému manželovi na důkaz lásky uvařila tofu s cuketou. On to na důkaz lásky snědl.

Já tedy netvrdím, že tofu s cuketou je něco špatného, ale přeci jen většina z nás dává přednost třeba hamburgeru, což je vlastně rozemletá kráva, živená moučkou z vlastní pošlé babičky, vložená do housky, obarvené ropnými deriváty. (Teď mluvím o hovězím hamburgeru – kuřecí je úplně jiná písnička, to je vlastně kolorované želé z kuřecích očí a pařátků s příchutí antibiotik.) Není proto divu, že podobně jako Zdeňka i moje žena řadí rychlá občerstvení a mražené polotovary na stupnici škodlivosti kamsi mezi plutonium a hudbu Michala Davida. Aby mě donutila sníst skutečné jídlo, pozvala mě do biorestaurace.

Podnik na mě působil rozpolceným dojmem: cenami připomínal luxusní restauraci, způsobem obsluhy bufet a výzdobou mateřskou školku pro obzvlášť málo nadané děti. Ani k nabízeným pokrmům jsem zpočátku nechoval přílišnou důvěru, neboť všichni strávníci v podniku byli zelení. Naštěstí se ukázalo, že nejde o odraz stavu jejich žaludků, ale o odraz zelených stěn, takže jsem se zeleným příborem klidně pustil do svého zeleného masa.

Mezi sousty jsem se z letáčků na stole dovtípil, že „bio“ je vlastně jen synonymum pro „obyčejné a drahé“. Například biojablka jsou normální seschlá jablka, co rostou na stromě za těžké peníze, zatímco taková ta veliká krásná jablka za supermarketů ve skutečnosti vyrábějí v Číně malé děti z recyklovaných spacáků, ale za polovic. Běžná laciná čokoláda je ve skutečnosti emulgátor s hnědou příchutí a může obsahovat stopové množství kakaa a geneticky modifikovaného dehtu, zato opravdickou biočokoládu tvoří biokakao z biobobů, biomléko z biovemene biokrávy a biopolyglycerolpolyricinoleát. Musím uznat, že mé zelené biomaso bylo opravdu dobré a s klidným svědomím ho mohu každému doporučit. Já sám si na něm pochutnal skoro stejně jako na ropném derivátu. Večer jsem ženu na oplátku za biooběd vzal do biografu.

Zkrátka, bio má budoucnost. Zatím sice není možné sehnat všechno v biokvalitě za bioceny a ve svém biostravování jsme tedy stále nuceni dělat kompromisy, hlavní je ale nějak začít. Koneckonců, i muž mé biokamarádky Zdeňky si vymínil, že když mu jeho žena dělá tofu, tak jedině osmažené na sádle ze supermarketu.

Jan Flaška
autor je bioautor

(květen 2011)

Doporučte cizím lidem


Vnuťte to ostatním na Facebooku



Nahrajte si to do čtečky


Poslat si tenhle text do Kindlu