Spisovatelem na počkání

Každého člověka, který byl někdy v knihkupectví – samozřejmě pokud tam omylem nezabloudil pozvracený a pokaděný poté, co ho vyhodili z nonstopu – jistě někdy napadlo, proč je na světě tolik knih. Některé se přitom ani nedají číst, navzdory tomu, že jsou česky. Pátral jsem po příčině tohoto stavu a mohu zodpovědně prohlásit, že jsem ji našel: mohou za něj spisovatelé. Což nás přivádí k dalším otázkám: proč a jak se vůbec člověk stává spisovatelem? Co člověka vede k onomu podivuhodnému nutkání vypudit ze sebe bichli? (A dá se proti tomu nějak bránit?)

Stejně jako většina ostatních celoživotních potíží má i spisovatelství své kořeny v období dospívání. Když je vám asi tak patnáct, zjistíte najednou, že uvnitř ve vás někdo spí. Že nejste jen obyčejný uhrovatý puberťák či puberťačka, že vaše tělo je jen kuklou, v níž ve skutečnosti dříme umělec, např. spisovatel nebo spisovatelka. No a pak už vám jen stačí vybrat si jeden z následujících typů:

  1. Básník. Záměrně používám mužský rod, protože navzdory výjimkám bývá mladistvé básnění mužskou doménou. Básníkem se nejčastěji stanete ve chvíli, kdy vám dojde, že tělesnou konstitucí ani obličejem na dívky dojem neuděláte a začnete proto trpět přesvědčením, že báseň v nich vyvolá stejné estrogenové tornádo jako blyštící se svaly a ostře řezané lícní kosti vašich pohlednějších vrstevníků. Celé dny sedíte zkroucení před počítačem a do upatlané klávesnice tlučete veršovaná vyznání. Doufáte, že tím vzbudíte zájem u své vyvolené, která mezitím mohutně souloží s vašimi lépe řezanými vrstevníky. Rada pro vás: báseň vytvořit nejsnáze lze tak, že napíšete větu obyčejnou a její změníte slovosled. Příklady titulů knih: „Dopisy lásky plné“, „Zbrocená černá duše má“, „Kurevská svět je děvka“

  2. Myslitel. Aspirujete-li na to, napsat filozofický spis, je nejprve nezbytné, aby vám mozek nabobtnal revolučními, filozofickými, ezoterickými či politickými myšlenkami (nejlépe vším najednou). Musíte cítit, jak se z vás přímo tlačí ven, už už aby obohatily lidstvo. Je pravda, že lidstvo by bylo radši, kdyby vaše myšlenky zůstaly pěkně uvnitř vašeho mozku a nikam se netlačily, ale vy dobře víte, že právě to je důkazem lidské ignorance, zpupnosti a omezenosti, kterou hodláte svým textem postavit na pranýř. Rada pro vás: Vy nepotřebujete, aby vám někdo radil, vy víte všechno nejlíp. Příklady titulů: „Krev na vlajce svobody“, „Andělé, duše a láska světa: lidé a kameny jsou bratři“

  3. Vypravěč. Taky patříte mezi vášnivé čtenáře? Taky se cítíte po přečtení poslední stránky své milované knihy podivně prázdní? Znám vás. Připadá vám, že vaše oblíbené postavy by ještě neměly odkládat meče, kouzelné hůlky a laserové pušky, že ten zamilovaný pašák ještě neřekl hrdince své poslední vyznání atd. atp. Víte, že máte na to, abyste sami napsali stejně dobrou knihu. Nebo vlastně stejnou knihu. Rada pro vás: Chcete, aby vaše kniha byla ještě lepší než originál? Přidejte do ní ještě víc draků / mečů / polibků / milionářů, co mají ve sklepě ženy v poutech – zkrátka víc všeho, co vás na té původní knížce nejvíc bavilo. Příklady titulů: „Parry Hotter a temná komnata“, „The Averagers“ (komiks), „Moniččino trápení“, „Horry Patter a ještě víc draků“

  4. Hodná teta. Možná už vám není patnáct, možná už je vám o hodně víc, přesto máte celý život pocit, že svět čeká, kdy už konečně rozvinete svůj přirozený talent? Cítíte ten obrovský přetlak v hrudníku? Teprve teď si uvědomujete, že patří našim nejmenším. Hluboce opovrhujete moderní poezií plnou volných veršů a vulgarismů, psanou netalentovanými rádobyumělci. Vy naopak talent máte – stačí, abyste třeba jen přivoněli k jablíčku a rýmy už k vám přicházejí docela samy, jako dobří přátelé: jablíčko – maličko – zlatíčko – srdíčko – kapičko – sluníčko. S takovým darem od Pána Boha by byl hřích zahálet a nerozjasnit našim nejmenším jejich tvářičky – pacičky – maličký – kašičky – prstíčky. Psaní pro děti vám navíc odhalí i další z vašich talentů – ten výtvarný. Až zasednete ke stolu s krabicí pastelek a začnete ilustrovat své básně – třásně – krásně, možná s úsměvem zavzpomínáte, jak jste naposledy malovali ještě na základní škole – dole – v kole – stole – role, a dostali jste za to trojku – sojku – stojku – spojku. Teď už víte, že škola vás jen svazovala; dnes už nic nedokáže zabránit vašemu rozletu – roletu – popletu – kotletu, koneckonců děti nejsou žádní výtvarní kritici – pytlíci – čepici – a krtečka pozná každý, i když třeba legračně šilhá. Rada pro vás: Nepíšete pro dospělé, píšete pro děti a děti jsou přece nejlepší kritici! A můžete se vsadit – radit – hladit – vadit – kadit, že děti budou vaše básně – třásně – krásně – milovat. Děti jsou totiž vaši nejlepší kritici hlavně proto, že jsou hloupé. Příklady titulů: „Hádanky a básničky pro kluky a holčičky, co nejedí kašičky“, „Skřítek Šmudlíček a pejsek Hafíček“, „Pohádky z pelíšku ježečka Mufínka“

    Pozn.: Existují i výjimky, ale hodná teta je většinou žena. Pokud je hodná teta muž, většinou je to podivín nebo pedofil nebo obojí – podojí – orloji – odpojí – hoboji.

Ať už se jako dospívající rozhodnete vydat se jakýmkoli z výše uvedených směrů, existuje jistá pravděpodobnost, že z vás po nějaké době přeci jen vyroste skutečný, talentovaný spisovatel nebo významná umělkyně, která svět obohatí o zásadní literární díla, a nebo – to v tom lepším případě – že vás to přejde.

No a pak existuje ještě jedna možnost: toužíte stát se spisovatelem, ale nemáte ani trpělivost romanopisce, ani talent básníka, ani mozek filozofa, ani krabici pastelek. Nezbývá vám nic jiného než se stát fejetonistou. Být fejetonistou je krásné poslání – svými sloupky rozeséváte úsměvy do lidských tváří v jejich každodenní všednosti. Rada pro vás: Uvažujete-li o tom, že se stanete fejetonistou, dejte se raději na tvrdé drogy.

Doporučte cizím lidem


Vnuťte to ostatním na Facebooku



Nahrajte si to do čtečky


Poslat si tenhle text do Kindlu