Upozornění: Všechny básně jsou určené k hlasité recitaci (skandování).
Jsou lidé na světě hloubaví
Z hloubání nemají obavy
Píší pak moudře a překrásně
Ty jejich verše jsou… hloubásně
Já jsem však jen pouhý trouba
Hloubání není má chlouba
Verše, co lezou mi přes dásně
Jak jinak nazvat než – troubásně?
„Když jsem byl na Rock for People,
jedl jsem jen rocquefort,“ pípl.
Než jsem zahlíd’ minaret,
roztrhla mi mina ret.
Šeptávals mi něžná slůvka
Připnuls mi pár perutí...
A co dneska? Vařím, žehlím,
uklízím a peru ti.
Zažil jsem dnes večer jatka.
Přišla ke mně Asiatka–
Zkrátka:
Dneska na ponku
Přeříznul jsem Japonku
Tenista, co vzal si doping,
míček ze všech nejdál dopink.
Někdy stačí dvě decky,
abych mluvil vědecky
„Častěji než na houpání
myslím dnes na nahou paní.“
Nejen, že jsou osli zlí,
ale jsou i oslizlí!
Za hasičskou zbrojnicí
Měl jsem poměr s dojnicí
Luna žhnula zpovzdálí
Když jsme se tam líbali…
Zajdu si na dabljů sí
Tam do kapsy nabljů si.
Každé ráno starý zvrhlík
snídá se svou ženou rhlík.
Neb je velmi perversní,
o tom, že ho s ní sní sní.
Vepřo, knedlo, čtyři piva,
zákusek a laxativa.
Dlouhá léta marně svádím
Ženy, dívky – ač jsem znalec
Zbytečně své pasti vnadím.
Ne děvkař, jsem vytrvalec!
Ať mi daj či nedaj-li
Zasloužil bych medajli!
Neházej flintu do žita!
Zvláště pak, je-li nabitá.
Pokud jste si zcela jistí
náhodou že vše jen žije
A chybí vám fantazie –
Pak jste jistě ateisti
Jak žít?
Jak Žid.
Řekl jsem jí: "Adélko,
Ukáži vám kladélko!"
A doufal, že Adélce
Nezáleží na délce
Pojďme spolu dneska venku,
moje drahá, fotit akty!
Já sundám svou podprsenku
Trenýrky si sundáš pak ty.
Při koupání v moři žralok
Uhryzl mi ušní lalok
Radši se k němu teď
Obrátím zádama
Dřív než si povšimne
Že jsem na Adama
Lámete si hlavu s ženou
Jak zabavit mrňata?
Nechte je hrát vybíjenou
Pistolí na prasata!
Babička na bále
Kapelu škemrá:
Zahrajte do tance
Od MC Hammera!
Mysliveček na čekané
Zažil vpravdě nečekané
Na samotě u lesa
Vyleštil si kule sám
Moje dívka, slečna Ester,
Má pět přenádherných sester
(Sice všechny zadané,
Což však není vada, né?)
A tak, chca žít život pestrý,
Svedu Ester její matku
Dlouho tápal v temnotách.
Hledal smysl života.
Pak zakopl o svícen,
Vzňal se a byl osvícen.
Já vyložil ti všechny svoje karty
A každá z těch mých karet byla srdcová
Srdcový král se ti pak díval na rty
A čekal, jak se to tvé srdce zachová
Vím dobře, že jak tvé svršky, tak tvé spodky
Byť na srdcové eso stěží ulovím
Snad bývám ve hře v karty příliš krotký
Když na stůl vždycky vyložíš jen kulový
"Chtěl bych s tebou něco probrat:
Chceš-li firmě zvýšit obrat,
Zapomeň na všechna dobra!
Ze svých snů se musíš probrat
A vědět, jak lidi obrat."
Tam, kde roste hloh
Sežral hocha hroch
Být to ovšem obráceně
Stoupl by hoch u mě v ceně
Na tý louce zelený
Pasou se tam Zelený
Kousla ovce
Ve Stromovce
Bezdomovce
Zavři své oči...
Já do ouška
Nacpu ti mrtvého
Kolouška
Už nám děda nedělá
Paci, paci, pacičky
On před týdnem prodělal
Infarkt a tři mrtvičky
Ukolébavka je málo.
Aby se ti lépe spalo,
Dříve, než se složíš k spánku,
Vystřelím ti salvu z tanku
BRAVO!
Krávo…
Bolí to? Je-li to jelito toto
Pak mi to jelito je líto, Oto.
Překvapil i pediatra.
Ve dvou letech mluvil spatra,
V pěti jezdil vozem Tatra,
V devíti už neznal bratra.
Měl jsem dneska zvláštní pocit
Že jsem to, co je, už zažil
Rozpomenout jsem se snažil
Zda ve snu či když jsem procit'…
Pozval jsem přítele Roma
Aby pobyl u mě doma
Tak teď se mnou pije kávu
Já si přitom lámu hlavu
Zda tu byl už nebo nebyl
Přítel Rom se přitom šklebil
Už jsem věděl kdy co řekne
Kdy se zhrozí, kdy se lekne…
Byl tu nebo nebyl už
Tenhle starý snědý muž?
Tak se zeptám toho Roma
Zda byl někdy u mě doma
Tápat dál mě nebaví…
Však on už to Deža ví
Já co chvíli postávám
na rozcestí tuctu cest
Kterou z cest cestovat mám?
Těch cest tucet set snad jest...
Která cesta z těch všech cest
Na scestí mě může svést?
Která cesta z tuctů cest
Onou cestou všech cest jest?
Ále - cesta jako cesta,
Otestuji jednu ze sta,
ono mě to nezabije…
Jak říká Francouz: Život je cesta.
(Francouzský překlad: C'est la vie.)
Chytrému napověz,
hloupého kopni
Při tom svém kopanci koleno propni
Myšlenkám ulevíš, procvičíš tělo
Vždyť kopat pitomce víc by se mělo!
Když z tebe volové
dělají vola
Zdá se ti, že to až do nebe volá:
"Takhle se nejedná s člověkem s IQ!
Ta dnešní společnost, to je fakt výkvět!"
Řádně jim vynadej, ulev své zlobě
Ať se Guth-Jarkovský obrací v hrobě!
Dej blbům najevo převahu značnou
Než kopat do tebe chytřejší začnou
Chtěl bych být chytřejší
A taky hezčí
Mít páteř slepejší
A hlavu mezčí
Potenci králičí
A paměť sloní
A lásku opičí
A ladnost koní
Mít oči jako rys
A moudrost soví
Mít hbitost malých krys
Co žijí v křoví
Jak medvěd smět se prát
Lítat jak ptáček
Jak vepř se radovat
i z kýble sraček
Jak tygr umět řvát
A smát se jak pes
Jak včela pracovat
Jak jelen znát les
Jako lev chci se bít
To vše však počká
Nejdříve musím mít
Ocas jak tyranosaurus
Slečna Hanka je mi drahá
Protože je celá na H
To snad každý snadno chápe
Nepomůže však Kristýně
Ba ani slečně Pavlíně
Ten fakt, že jsou na K, na P.
Říkala mi, že jsem pro ni vzduch
Myslel jsem si, že mě šálí sluch
Pak jsem si však řekl: Náhodou -
- vzduch ji přece drží nad vodou
Tak proč má mě jen za protivu?
Vždyť jen díky vzduchu je teď naživu
Jestlipak má vůbec potuchu
Že by mrtva byla bez vzduchu?
Vzduch je tedy vlastně pochvala
Takže nevím, proč mě nechala…
Povídal mi v pondělí Rudla
že prý ví, kde jádro je pudla
Já si však myslím - to netajím
pudlové že jádro nemají.
Mají snad hebounký kožíšek
- jádro však má jenom voříšek.
Já mám nohy useklé
Ušetřím za fusekle
Až si utnu údů více
Ušetřím za rukavice
Pak s úsměvem na líci
Useknu si palici
Bez hlavy se lépe dýchá
A ušetřím za kulicha
Před týdnem dalas mi vale
Lásce jsi přetrhla nit
Na tebe myslím teď stále
Nelehko s valetem žít
Vím však jak bojovat s žalem
Postavím z valete val
Obrním se za tím valem
Budu se válet jak král
Jenže ten val není pevnost
On je spíš jako cela
Zachovávaje ti věrnost
Uválel bych se zcela
S valetem nelze žít lehce
Bez něj být hned bych si přál
Tvé vale strašně se mně chce
Poslat zas někomu dál
Nechcete se mnou se válet
Slečno, co za val jsem zval?
Nemáte snad chuť na zálet?
Ohmatat můj mužný sval?
Vášnivě za tím mým valem
Můžem se pomilovat!
Zapomněl bych ale málem:
Chtěl bych vám vale pak dát
Psali v dívčím magazínu
Odhalte se, milé slečny!
Nahý pupík je moc sexy!
Každý vás zaň pochválí!
Řeknu vám to na rovinu:
Někdy bych byl více vděčný
Jenom za tvář - ať zbytek si
Dívka raděj zahalí.
Slečny ať se klidně zlobí
Že jim kecám do šatníků
Mnohé z nich však pupík zdobí
Jak ventil pneumatiku
1. Ročník Cosmopolitanu
2. Kyvadlové hodiny
3. Postel (nejlíp z molitanu)
4. Slovník domorodštiny
5. Pevný podpalovač PePo
6. Vestavnou skříň na míru
7. Proto, aby sem se nepo-
ruli hajzlpapíru
8. Nesmím zapomenout na to
vzít si s sebou občanku
Sexuologicky vzato
nejlíp občanku Hanku
9. Cvičky, tílko a trenýrky
na běhání po lese
10. Trosky mé motýlí sbírky
11. Vola, co to ponese
Chtěl jsem koně osedlat
Koni sedlo nesedlo
Nebo mě kůň neměl rád
Nebo se mi nevedlo
Vždy, když kouknu do novin,
mé srdce si naříká.
Skvěle zato funguje
střevní peristaltika.
Zítra ráno u snídaně
Musím utřít usní daně
Viděl jsem tě za branou
Do Miloše zabranou
Máme lásku zbabranou
Tak teď v svojí obraně
Zpívám píseň o bráně
Za kterou jsi s Milošem
Včera dala mi košem
Vždycky, když blbnu už z jarní své únavy
a tělo malátné když vypoví službu
když bolest jako hřeb vrazí mi do hlavy
se spánkem potom když uzavře družbu
V tu chvíli jediná věc mě vždycky zachrání
A znovu postaví zpátky mě na nohy
Když sílu dodá mi jakoby na přání
A znovu chlapíka vytvoří z mátohy
Ta věc je kulatá jak samo štěstí
A pohled na ni pouhý vlévá do mě sílu
A teplá jeho barva jen lepší dny věstí
Zas postavím se směle čelem k dílu
Á - slunce, máte asi na jazyku
Však mýlíte se více než lze tušit
Chváliti slunce - toť pouhá síla zvyku
To Ibalgin donutí mé srdce znovu bušit
"Heroin? Užívat ho vně,"
řekla, "je fakt vo hovně."
Být pravým poetou,
řeknu že pokvetou
růže a měsíčky
neb Medard plakal
a mezi oblaka
boha vod vlákal.
Jenže já neumím
veršíky perem psát
jsem spíše pragmatik
básním nerozumím.
Spíš nežli verše rád
čtu slova z gramatik.
Mysl má vědecká
dospěla k myšlence
že Medard nepláče...
Toť inkontinence.
Já mám doma ve vaně
Tři orvané vorvaně
Tihleti tři vorvani
Proto jsou tak orvaní
Že po ránu poraní
se, když se rvou o žraní
Možná zítra - spíš už dnes
Začnu chodit do fitness
Rád bych utáh' na sval tu
Co mi srdce láme
Kéž má to své z asfaltu
A ne jako kámen
Asfalt občas roztaje
Kámen jenom stěží
Naše známost prosta je
Lásky - o to běží…
Moje tělo hubené
Neláká ji asi
Svaly chce - a ne že ne
Sval - toť příznak krásy
Pevných svalů pletence
Na těle mi skáčou
Teď postava cvičence
Bude chodit s Káčou
Katka mě však odmítá
Nechce mě prý zklamat
Takže ve mně procitá
Chuť jít skály lámat
Těžší lámat dívčí cit
A smutnější k tomu
Nežli chodit robotit
Do kamenolomu
Srdce svaly nezlomím
Rozdrtím jen kosti
Silnější je - teď to vím
Síla osobnosti
Možná zítra - spíš už dnes
Vykašlu se na fitness
A navštívím vbrzku
Posilovnu mozků
Ach, můj drahý Vietnam!
Jen pro něj pár vět mám.
Vifon, Yumyum, Lucky
neznají v Kentucky.
Však kuchyně česká
nad nudlemi tleská.
Nudle šetří čas,
zítra budou zas.
-------
Nelam si, má milá, hlavu svou s jídlem.
Nemusím knedlíky s kuřecím křídlem.
Prostřeme sváteční tabuli,
nacpem si nudlema papuly.
Někdy jsou důležitější
Než slova vyřčená
Ta nevyřčená
A proto
Nemám v lásce velká slova
Málokdy v nich najdu smysl
Leckdo za ně lehce schová
Malé srdce, prázdnou mysl…
Častěji než rozum s umem
(což však málokdo kdy vidí)
Snoubí blbost s vakuumem
Nafouknutá jejich krusta
Velkým slovům váhy muší
Není třeba velkých lidí
Není třeba velkých duší
Stačí jim jen velká ústa
Doporučte cizím lidem |
Nahrajte si to do čtečky |