Známky dospělosti

Někde jsem slyšel, že dospělost má občas dost zvláštní příznaky – třeba to, že člověk má na sporáku svůj oblíbený hořák.

Říkal jsem to ženě, ale ta se jen ušklíbla, že je to nesmysl a že ona například žádný oblíbený hořák nemá. Tedy – nejsympatičtější je jí ten vpravo dole, takový malý hezký, jenže na skutečnou oblibu je až moc malý. Kdyby si to prohodil s tím středně velkým hořákem vpravo nahoře, co není tak roztomilý, ale je praktičtější, pak by se snad dalo mluvit o nějaké oblibě. Ale takhle?

To já mám své oblíbence i mezi nářadím. Mým favoritem je kladívko po dědovi – trochu otlučené, ale kdybyste viděli, jak umí pořád ještě uhodit hřebík na hlavičku! Z elektrického nářadí mám nejradši svůj akušroubovák. Dobře se drží, má regulaci otáček i točivého momentu a hlavně – má vlastní světýlko, takže mi bývá i průvodcem v temnotách. S akušroubovákem je mi jako se starým přítelem, jemuž odpustím i to, když je čas od času vyšťavený a potřebuje dobít baterky.

Naopak skutečným Satanem mezi nářadím je fréza, bezohledně neforemná pětikilová bakule kovu a plastu. Do ruky se to pořádně vzít nedá, všechny páčky a šrouby na tom jdou ztuha a ze všech stran z toho trčí něco plastového, co se snadno ulomí. Pro svou hmotnost aspiruje fréza na to, změnit se z dílenského nářadí na nářadí sportovní, konkrétně pro disciplínu „hod frézou“.

Zkrátka: Jak člověk stárne, začne pociťovat bizarní náklonnost i k věcem, jako jsou kabely, špachtle, utěrky nebo krabičky na léky. Nebo začne nenávidět frézu. Zvlášť poté, co s ní prohraje souboj v dílně. To pak má chuť dát si kafe a spočítat jí to v rozhlasovém sloupku.

Jenže když si jde to kafe do kuchyně udělat, zjistí, že musí počkat, protože tam jeho žena zrovna něco vaří na jeho oblíbeném hořáku. Ona by to ve své dětinskosti nikdy nepřiznala, ale on to je totiž i její oblíbený hořák.

Doporučte cizím lidem


Vnuťte to ostatním na Facebooku



Nahrajte si to do čtečky


Poslat si tenhle text do Kindlu