Žijeme s anděly: jak na to

Každého z nás doprovázejí po celý život andělé. Sotva se narodíte, vždycky se najde nějaká růžová teta, co vašim rodičům pošle blahopřání s obrázkem anděla. I když anděly nenávidíte, dostáváte celý život figurky andělů a obrázky andělů a svícínky s anděly a andělské knihy a až umřete, posadí vám růžová teta porculánového andílka pěkně na hrobeček. Ale existují skutečně andělé? Kde jinde to zjistit, než v knihkupectví.

Za mých mladých let se prodávaly v knihkupectvích knihy. Když přijdete do knihkupectví dnes, musíte nejprve projít sekci přáníček a hrníčků, prodrat se stojany s magnety a propisovačkami, projít oddělením hraček a triček a baťůžků, a teprve poté, co jste absolvovali tuhle dlouhou a strastiplnou cestu, se konečně dostanete na záchod. Když se odtamtud vrátíte, stačí minout sekci penálů, diářů a záložek a pak už je to jen kousek ke skutečným knihám. Mým studijním cílem se tentokrát stalo Oddělení andělů.

V dlouhatánských policích Oddělení andělů najdete spoustu bestsellerů o andělích a vílách, které tvoří v současnosti značnou část knihkupeckých příjmů. Prolistoval jsem jich zběžně jen pár, ale i to mi stačilo k tomu, abych se dozvěděl, že:

1) Andělé mě milují a chtějí mi pomáhat za pomoci barevných obrázků a spousty kudrnatých písmenek v knihách za spoustu peněz.

2) Všechny ty knihy napsala Doreen Virtue, PhD. (což v překladu znamená něco jako „Zlatava Ctná, PhD.“).

Nechtěl jsem, aby mě někdo přistihl, jak čtu knihy o andělích, a tak jsem se rozhodl ve studiu pokračovat až doma. V anonymním režimu prohlížeče jsem do anonymního vyhledávače zadal „knihy o andělích“. (Anonymní režim užívám od té doby, co jsem kdysi do normálního Googlu něco zadal – a vůbec nezáleží na tom, co to bylo, protože to nic nemění na principu, jakým Google prodává vaše osobní data firmám po celém světě, takže úplně cizí lidé z opačného konce planety o vás vědí i to, jaké máte na sobě spoďáry – zkrátka jsem kdysi něco zadal do Googlu a pak mi pár týdnů chodily spamy a reklamy na převleky poníků a gigantické anální kolíky.)

Při anonymním studiu andělů jsem zjistil, že Doreen Virtue, PhD. je jedním z mála opravdových andělů na zeměkouli. Získala doktorát z psychologie na univerzitě, která nebyla oprávněná vydávat doktoráty, a poté, co se pětkrát výhodně vdala a rozvedla, napsala řadu knih o šťastných vztazích. Přelom v jejím životě nastal v roce 1995, kdy ji přepadli lupiči a chtěli jí ukrást auto. Přesně v tu chvíli jí andělé poradili, aby křičela, tak začala křičet, a jedině díky tomu zjistila, že dokáže komunikovat s anděly, neboť je sama vtěleným andělem, a napsala o tom 46 knih s názvy jako „Léčení s anděly“, „Poselství andělů“, „Archandělé a andělé na nebesích“, „Rady andělů na každý den“ a „Andělé a jejich využití pro pohon motorových vozidel“. Vydala také nejrůznější balíčky andělských a vílích karet. Prohlédl jsem si „Kouzelné delfíny a mořské víly“ a „Andělské karty“ a očekával jsem, že na nich najdu seznam skillů, xp, castů a perků, jako mívají postavy v každém správném karetním RPGčku, ale dostalo se mi jen ponaučení, že jsem „veden shůry“ a „že se mi andělé snaží něco říci“.

V roce 2017 přesedlala Doreen Virtue, PhD. na Ježíše a prohlásila, že to, co za posledních dvacet let napsala o vílách a andělích, je v podstatě pytel blábolů, a začala místo toho psát knihy o Ježíšovi. Co se andělských knih a karet týče, s těmi prý končí a doprodá jen to, co je na pultech, což je, mimochodem, hora knih zhruba o hmotnosti Měsíce. Nevím, jestli je Doreenino prozření pro Ježíše dobrá zpráva. Pro lesy je to pohroma.

Každopádně andělé prý existují a já přísahám, že jsem měl dobrou vůli nechat se jimi vést shůry a zjistit, co se mi snaží říci. Pár týdnů jsem i věřil, že jsem jimi doslova obklopen. Ale jak čas plynul, začala má víra slábnout. Kde byli andělé, když mi při věšení upadl lustr, aha? Kde byly víly, když jsem utahoval svěrák, v němž jsem zapomněl ukazovák? Poslední šanci nebeští pomocníčci dostali, když se nám ucpal záchod. Svolával jsem do mísy všechny víly, anděly a archanděly, ale ani jediný mi nepřišel na pomoc. Když nepomohly síly světla, zkoušel jsem odpad prošťouchnout Satanem, kterého jsem do něj lákal společně se všemi silami pekelnými včetně Belzebuba, ale efekt byl stejný. Tím to u mě prohrály nejen nebeské bytosti, ale i samo peklo; jestli si nedokázali poradit s ucpaným záchodem, těžko jim svěřit důležitější životní úkoly.

Takže co se týče andělů, musíme si vystačit s těmi, co si vyrobíme sami. My máme doma jednoho keramického, co nám dal tchán, čímž bych rád věc považoval za vyřízenou. Pokud vy žádného anděla doma nemáte, můžete si ho snadno vyrobit svépomocí. Stačí vám k tomu jen rulička od toaletního papíru, tavná pistole, trocha domácí pohody, chlupatý papír a nedostatek soudnosti. Podrobný návod tu nebudu rozepisovat, jistě si ho najdete na internetu sami. A nezapomeňte, že pokud si nepřejete dostávat pravidelnou dávku andělských spamů, doporučuju použít anonymní režim. Což mi připomíná, že kdybyste nemohli sehnat ruličku od toaletního papíru, tak s tavnou pistolí a chlupatým papírem uděláte vkusného anděla i z análního kolíku.

Doporučte cizím lidem


Vnuťte to ostatním na Facebooku



Nahrajte si to do čtečky


Poslat si tenhle text do Kindlu