Z deníčku prasete: Teorie nepořádku

Doufám, že jste si, stejně jako já, vědomi toho, že akceptovatelnost stupně entropie rozmístění objektů v přirozeném habitatu člověka je čistě subjektivním kritériem hodnotitele. Pokud si to totiž neuvědomujete, budete mě, jako většina lidí, považovat za prase.

Pro návštěvníka mého bytu je totiž ohromně snadné vlézt mi do pokoje bez předchozího ohlášení a vykřiknout: „No ty tu máš ale bordel jak v tanku!“ Návštěva přitom většinou ani nespecifikuje, kterou vrstvu má na mysli.

Nejsem na návštěvy zvyklý a pokud se někdo neohlásí písemně měsíc předem, nejsem schopen dosáhnout stavu, který by dokázal běžný člověk označit jako pořádek. Běžným člověkem mám na mysli člověka, neseznámeného s mou teorií uspořádání věcí. Dovolte mi proto, abych vás s ní teď seznámil.

Vznik nepořádku

Jak vlastně takový binec vzniká? Rozhodně ho nevytváříme záměrně. Sem tam odložíme hrneček s lógrem, do něj zapomenutou žvýkačku, pár papírků, přes něj přehodíme nějaké to lejstro, na něj hrníček s instantní polévkou, kterou pak přikryjeme cédéčkem, na něj přijde dopis od banky, kartáček na zuby, časopis, náčrtník, použitý kapesníček a žvýkačka a – voila – svinčík je na světě.

A přitom – lze snad jednotlivé části bordelu nazvat bordelem? Nikoli! Vezmeme-li každou z výše jmenovaných věcí samostatně, jde vlastně o pořádek. Z toho plyne, že nepořádek je pouze tvořen přílišným množstvím pořádku.

Struktura nepořádku

Podobně jako diamant a tuha jsou různými strukturami téhož materiálu – totiž uhlíku – jsou pořádek a nepořádek jen rozdílnými strukturami téže matérie. Pořádek je tvořen stejnými věcmi jako nepořádek, rozdíl je pouze v uspořádání. Jsem přesvědčen o tom, že pořádek je pouze nepořádek, uspořádaný do pravých úhlů. Ověřme si to pokusem:


Autentický mužský pracovní stůl před uspořádáním věcí do pravých úhlů


Tentýž pracovní stůl po uspořádání věcí do pravých úhlů

Výsledek je, myslím, jasný na první pohled.

Funkce nepořádku

Stejně jako mají diamant i tuha svá specifická použití, tak i  pořádek a nepořádek mají různé funkce.

Pořádek je například vhodný do katalogů, pro hodnotící komise a cizí návštěvy. Pořádek svádí k tomu, aby byl obratem ruky proměněn v nepořádek. Pořádek je totiž ze své podstaty neměnný. Pořádek neinspiruje.

Naproti tomu je nepořádek určen k tomu, aby byl využíván, aby se v něm žilo, pracovalo, spalo a hledalo. Nepořádek svádí k dobrodružství. K činnosti. K životu. Nepořádek inspiruje.

(Uvedu příklad: Šel jsem do sklepa pro brambory, abych si je uvařil. Nemohl jsem je najít, protože se ukrývaly za prádelním hrncem, v němž byly uchovány staré kozačky a sádra. Když jsem je našel, zjistil jsem, že brambory za hrncem vyklíčily tak, že bych s nimi mohl hrát loutkové divadlo. Vidíte? Inspirace byla tady! Výsledkem této inspirace je teorie, kterou právě čtete.)

Rozdíly v chápání prostorového uspořádání věcí

Už tedy víme, že nepořádek a pořádek jsou tatáž věc. Každý člověk má ale hranici mezi chápáním pořádku a bince někde jinde.

Například přijdete na návštěvu. „Omlouvám se, ale mám tu hroznej bordel,“ řekne vám hostitelka. Nahlédnete do pokoje a najdete ten nejdokonalejší pořádek, jaký jste kdy viděli. Na koberci ani smítko, křesla mají čerstvě vyprané potahy, poličky se lesknou, všechno voní saponáty a v televizi jde Křesťanský magazín. Dokonce i moucha, která poletuje kolem lustru, má své jméno, vyčesaný kožíšek a v koutě pokoje svou misku. A v tu chvíli si řeknete: „Kde je ten slibovaný nepořádek?“ a zapřisáhnete se, že hostitelku pro jistotu nikdy nepozvete k  sobě do bytu, o němž jste si až dosud mysleli, že je uklizený.

Rozdíl v chápání toho, co je pořádek, je také patrný mezi muži a ženami. Zatímco ženy považují za pořádek vynesený koš, umyté nádobí, vyžehlené prádlo atd. atp., muži ví, že čas, strávený luxováním lze věnovat užitečnější činnosti, například rovnání cédéček podle abecedy. Ženským ideálem je přisoudit pevná místa pomíjivosti, tedy předmětům, jež bereme do rukou denně (tedy činnost vpravdě sisyfovská). Mužský ideál pořádku se naproti tomu jistým způsobem dotýká věčnosti – je jím například dokonale uspořádaná a vyleštěná sbírka historických vodoměrů (mezi hnijícími zbytky jídla).

Nesmíme si ovšem nepořádek plést s chaosem. Nepořádek je systém věcí, jež si našly svá místa přirozenou cestou, jejichž polohu jsme neznásilnili jejich umístěním na jim nepřirozená místa (např. kávový šálek do dřezu – upřímně, kdo z vás pije kávu nad dřezem?). Nepořádek je stav, v němž se vyznáme a vyhovuje nám. Naproti tomu když si uděláme v nepořádku nepořádek, získává tento novou dimenzi a nastává období chaosu. Ten je však vyhrazen šílencům a géniům a já proto nebudu ve svém výkladu dál pokračovat, abyste z mé teorie neměli v hlavě chaos hned od začátku.

Závěrem

Rád vám však detaily osvětlím nad sklenkou vína u sebe doma. Nyní, když už o mé teorii nepořádku něco víte, mohu vás k sobě domů s klidným srdcem pozvat. Jenom vás, než vejdete, upozorním, že mám uvnitř děsně útulno.

Pozn.: Autorem fotografií je Michaela Vachová, autorem a majitelem nepořádku její bratr.

(7. února 2007)

Doporučte cizím lidem


Vnuťte to ostatním na Facebooku



Nahrajte si to do čtečky


Poslat si tenhle text do Kindlu

Napište mail autorovi

Váš e-mail (nebude publikován):


Předmět:


Zpráva:

Napište do kolonky slovem číslo 16 (s diakritikou)

Odeslat