Výhodný život

Jako malý jsem našel pod stromečkem balíček, opatřený dekorativním papírem, na němž bylo přeškrtané jméno dávno mrtvého dědečka. Babička tenkrát ušetřila za balící papír a já měl v souvislosti s Ježíškem dlouho o čem přemýšlet. Myslím, že to bylo mé první bezprostřední setkání s člověkem, který ušetřil. Snažím se od té doby sám sebe těchhle setkání ušetřit.

Lidé jsou různí. Jsou lidé, co žijí aktivně. Lidé, co žijí zdravě. Lidé, co žijí v pohybu. No a pak jsou lidé, co žijí výhodně. Svůj čas na této planetě se rozhodli strávit ve slevě. Slevy jsou to nejdražší, co mají, a jen tak lacino se jich nevzdají.

Šetřiví lidé bývají zároveň soutěživí. Nejenže se mezi sebou předhánějí v tom, za jak lacino lze pořídit to či ono – oni závodí i sami se sebou, v jak malém množství vody se lze umýt, nebo v tom, který kus těla si už neumývat, aby se ušetřilo za vodu a mýdlo. Nádobí otírají ubrouskem, aby neplýtvali vodou, a ubrousky počítají. Záchod splachují jen jednou za den, před spaním. Denně se přitom snaží překonat vlastní rekord v zaplnění mísy před finálním spláchnutím.

Znám člověka, který má spočítané, jaké množství vody se mu vyplatí ohřívat v rychlovarné konvici, jaké na elektrickém sporáku a jaké na plynové bombě, a podle toho volí metodu ohřevu. Vodu odměřuje na mililitry přesně a kohoutek přitom utahuje jen tak silně, aby už netekl, ale zase ne moc fest, protože to by se mohlo vyžvejkat těsnění za dvě koruny.

Další můj známý si zase pokaždé, když venku začne mrznout, nechá zmrazit PET lahve s vodou, jimiž pak zaplní ledničku. Ledničce tím ušetří práci s mražením, takže spotřebovává méně energie. Jeho žena sice nesměle namítá, že je úplný kretén, neboť se do ledničky kvůli jeho flaškám už nic dalšího nevejde, ovšem to je jen drobnost, jíž si můj známý nenechá zkazit báječný pocit z toho, jak lišácky ušetřil.

Tak jako se někteří lidé řídí Desaterem Božích přikázání, řídí se spořivci letáky hypermarketů. Své slevové kupony žmoulají jako růženec a za věrnostní kartu by dokázali zradit vlastní ženu. V jejich rozletu, který začíná dvouhodinovou tlačenicí před otevřením marketu, jim nezabrání ani to, že obchody omezují množství výrobků na osobu. Vím o chlapíkovi, který si na své časné výlety vozí sadu klobouků a převleků. Díky téhle kamufláži se mu posledně podařilo zakoupit hned dvacet laciných mražených kaprů, přestože limit na osobu byl ubohých pět. Dodneška nevím, kam je všechny vyskládal, protože v mrazáku už měl šedesát kostek másla, které se mu kdysi povedlo ukořistit po třiceti korunách.

Je fascinující, kolik umu, vynalézavosti a peněz jsou někteří lidé schopní vynaložit na to, aby ušetřili. Ještě neuvěřitelnější mi ale přijde, že nikoho z nich nenapadne uspořit prostě tím, že přestane nakupovat.

Možná si myslíte, že jsem si to všechno vymyslel. Nevymyslel. Jen pro jistotu neuvádím žádná jména. Jak je znám, všichni ti spořivci by mě nešetřili a pěkně mi to spočítali – no a mé laciné fórky na jejich účet by mě nakonec přišly ještě pěkně draho.

Jan Flaška / autor žije nevýhodně