Veřejný prostor jako kontinuum flusanců

Jistě jste si všimli, že se v posledních letech spojení „veřejný prostor“ skloňuje ve všech pádech. Tak v prvním pádě je veřejný prostor prostě zásadní téma, takže bez veřejného prostoru se neobejde žádná debata, neboť k veřejnému prostoru se chce vyjádřit každý a kdekdo považuje veřejný prostor i za své téma – leckterý druhořadý politik jako by chtěl oslovovat a volat „Veřejný prostore!“; o veřejném prostoru se baví i lidé, co s veřejným prostorem nemají moc zkušeností. Navíc je smutné, že podstatná jména nejde časovat, protože to bych pak mohl nechat tenhle jalový odstavec ještě nabobtnat tím, že bych sousloví „veřejný prostor“ převedl do minulého a budoucího času, do podmiňovacícho způsobu atd. Nemám totiž ponětí, jakými jinými nesmysly zaplácnu zbývající kus stránky.

Zkrátka – občas se mi stane, že mám napsat text na nějaké téma, o kterém vůbec nic nevím. V takových případech se ze všeho nejdřív pokusím patřičné slovo vyskloňovat a doufat, že to čtenáře přestane bavit hned po prvním odstavci. Když to nepomůže a musím psát dál, kouknu na Wikipedii. To jsem udělal i tentokrát a díky tomu jsem se o veřejném prostoru dozvěděl, že nikdo neví, co to je. Prý ho lze „vnímat i jako celek či kontinuum“. Než tedy zabředneme do kontinua, nebude od věci si udělat představu, jak veřejný prostor vnímají jednotliví zástupci veřejnosti. Na základě plošné rešerše jsem dospěl k těmto závěrům:

Děti 1-5 let: Veřejný prostor je místo, které by mělo být důkladně vybavené houpačkami, klouzačkami, prolézačkami, kolotoči a pískovišti, na kterých by veselí klauni zpívali veselé písničky o zvířátkách a rozdávali pestrobarevná lízátka. Jednotlivá hřiště by byla propojená cestičkami, na kterých by ležela spousta klacků k sebrání a šermování a taky spousta flusanců, ve kterých by se těmi klacky dalo šťourat.

Děti 6-18 let: Veřejný prostor? Wifi zadarmo. Všechno ostatní je nám u prdele.

Pejskaři: Neměli bychom zapomínat, že ve městě nežijí jen lidé. Své území potřebují i naši čtyřnozí přátelé. Nejen jim by měl veřejný prostor poskytovat dostatek příležitostí pro bezpečný a rozmanitý pohyb na zdravém vzduchu. Také by jim měl umožnit odložit své výkaly, kam se jim právě zamane.

Řidiči: Pokud veřejný prostor není parkoviště, pak by měl být parkoviště.

Angažovaní lidé s plnovousy a kostěnými brýlemi: Veřejný prostor je posvátný. Měl by být přívětivým místem pro setkávání lidí napříč generacemi, například polykačů ohně, pouličních hudebníků, žonglérů a prodavačů veganských biopotravin, opravářů starých kol a lidí, co prodávají kelímek filtrovaného kafe za sedmdesát korun.

Místní architekti: Veřejný prostor je prázdný soubor v AutoCADu, který lze snadno zaplnit opakovaným používáním klávesových zkratek Ctrl+C / Ctrl+V těmito předdefinovanými prvky: 1) žulová dlažba, 2) zámková dlažba, 3) lavička, 4) koš, 5) strom, co vypadá jako zelená koule na špejli, a 6) volně přístupný vodní prvek, speciálně vyvinutý týmem neurologů tak, aby nadchnul městské zastupitele zodpovědné za správu veřejného prostoru a děti do tří let.

Developeři: Veřejný prostor je jen soukromý prostor, co o tom ještě neví. A vám může bejt akorát tak hovno do toho, co si dělám na svém vlastním soukromém prostoru.

Obchodníci: Jestli tady nemůžeme nic prodávat, nedal by se sem aspoň dát billboard?

Možná bych našel ještě pár typů lidí, které jsem nezmínil, i tak si lze ale v hrubých obrysech představit ideální veřejný prostor. Vypadal by jako obrovské vydlážděné parkoviště, obehnané reklamními billboardy a doplněné malým vodním prvkem. Mezi auty by se na starém kole proplétal chlapík s plnovousem a kostěnými brýlemi a nabízel řidičům filtrovanou kávu v kelímku za sedmdesát korun. Mezi stáními by rostly malé kulaté stromky a lidé by tu venčili své pejsky. Po parkovišti by byly rozeseté psí výkaly, v nichž by se klacíčky šťouraly tříleté děti a nad tím vším by z reproduktorů hráli Maxim Turbulenc. Takový veřejný prostor by bylo možné vnímat jako celek či kontinuum. Nevím jak vy, ale já myslím, že jsme na mnoha místech našich měst tohoto ideálu dávno dosáhli.

Na závěr bych chtěl poděkovat, že mi byl časopisem Milk & Honey poskytnut tento veřejný prostor k vyjádření mých názorů, a to přesto, že žádné nemám. Vlastně mám jeden: domnívám se, že by se podstatná jména měla i časovat.