To nejdůležitější z historie Českých Budějovic

V našem domě se občas samy od sebe zhasínají světla, zavírají dveře a ztrácejí propisovačky, což jsem dlouho připisoval faktu, že náš dům stojí na místě starého indiánského pohřebiště. Bylo to ovšem jenom podezření – a abych si ho potvrdil nebo vyvrátil, ponořil jsem se do studia historie našeho města. Zjistil jsem při něm, že historie je fascinující obor, který má krásné a ušlechtilé poslání: zaplnit skleněné vitríny polámanými věcmi s nesrozumitelnými popisky a vybírat za to vstupné. Samozřejmě, že to není jediný účel historie – mnohem důležitější je, že všechny ty staré rozlámané věci dokážou i přes nesmírnou propast staletí dávat smysl života takovým těm paním, co v muzeu neuroticky přešlapují u dveří, připravené na vás vystartovat jako rakety, jakmile zakašlete poblíž nějakého exponátu.

Každopádně, díky tomu samostudiu jsem se dozvěděl, že území Českých Budějovic bylo osídleno lidmi už v době pravěku; jestli to byli Indiáni, jsem se nedozvěděl. Na soutoku Labe a Malše se ale prý našly poházené pazourky, z čehož archeologové usoudili, že tam už před jedenácti tisíci let žili rybáři a lovci. Netuším, jak přišli zrovna na tahle dvě povolání; podle mě tu klidně mohli žít kunsthistorici a pedagogové volného času. Dlouhou dobu poté se tu nedělo nic a z doby mezi šestým a druhým tisíciletím před Kristem se našlo jen pár střepů a provrtaných šutrů. Jestli chcete znát můj názor, tak to o tom, že by tu 4000 let žili lidé, nevypovídá vůbec nic. Tyhle krámy k nám mohli kdovíodkud přitáhnout dinosauři.

V době bronzové, která začala asi tak před čtyřmi tisíci let, už ale bylo všechno jinak. Lidem se na soutoku dvou řek zalíbilo tak moc, že se tu rozhodli archeologům zanechat spoustu odpadků a nepořádku, zejména takových ohnutých kovových prutů. Když je archeologové vykopali poprvé, nevěděli, co si o nich mají myslet, tak kopali dál a dál a nacházeli těch prutů čím dál tím víc a byli čím dál tím zmatenější. Pak nad těmi pruty dlouho stáli a přemýšleli, co s nimi budou dělat, a litovali, že nevykopali něco srozumitelnějšího, například sošku nahé ženy s olbřímími ňadry. Nakonec se mezi sebou dohodli, že těm prutům budou říkat „hřivny“ a prohlásili, že tyto tzv. „hřivny“ jsou důkazem „čilého obchodního ruchu“. Mezi námi, k tomuhle závěru dospěli zejména proto, že nikdo netuší, co to jsou „hřivny“, a díky tomu lidé „zbaští“ cokoli, co jim „archeologové“ „tvrdí“.

Jak víme, město samotné nechal v roce 1265 založit král Přemysl Otakar II., sequel Přemysla Otakara I. z populární série „Přemyslovci“. Pečlivě vybíral místo k jeho vystavění a jako nejvhodnější zvolil komáry zamořenou bažinu. (Zlí jazykové tvrdí, že se z toho bahna Budějovice nevyhrabaly dodnes.) Čtvercové náměstí s pravoúhlou sítí ulic navrhl na královu žádost zvíkovský purkrabí Hirzo, a díky němu už šest a půl století turisté i Budějčáci v centru města bloudí, protože tam všechno vypadá stejně. Díky, Hirzo!

Jméno jihočeské metropole se odvozuje od osady Budivojovice, která stála přibližně na místě dnešního Pražského sídliště. Lidem ale název „Budivojovice“ připadal příliš dlouhý, a tak si ho zkrátili na pouhé „České Budějovice“.

Jakmile královské město i s klášterem konečně stálo, okamžitě se ho snažil dobýt a vypálit kdekdo: Vítkovci, Záviš z Falkenštejna, Albrecht Habsburský i Rožmberkové. Teprve když to někdy v 16. století nepřátele trochu přestalo bavit, postavili si lidé ve městě Černou věž, pivovar a solnici. Díky pivu, soli a turistickému ruchu začaly Budějovice prosperovat a staly se na jedno století fajn místem k životu. Pak se na dvě století staly fajn místem ke smrti. Fanouškům umírání v 17. a 18. století nabídlo město snad každou myslitelnou možnost, jak přijít o život: vražedné vpády a popravy, stavovské povstání, třicetiletou válku, epidemie, požáry nebo různé masové vyvražďovačky.

Když tohle v osmnáctém století konečně přešlo, objevila se ve městě kromě piaristického gymnázia, biskupského semináře a špitálu i proslulá Samsonova kašna, schopná ve svých vodách pojmout větší množství rozdováděných opilců než jakákoli jiná kašna v českých zemích. No a po osvícenském rozvoji vzdělanosti do města postupně dorazil i pokrok v podobě kanalizace, kasáren, koněspřežky, Lannovy lodní dopravy, tužkárny, národního obrození, smaltovny, sokolů a muzea.

A protože, jak už jsem říkal, hlavním posláním historie je zaplnit v tom muzeu vitríny a zaměstnat všechny ty paní, co je hlídají, nehodlám už svým odborným historickým článkem dál konkurovat téhle bohulibé instituci. Chcete-li si doplnit vzdělání a dozvědět se něco o dalších osudech našeho města, zaplaťte vstupné a jděte se podívat na ty vitríny. Až budete procházet expozicí doby bronzové, nenechte si ujít hřivny! Archeologové si můžou tvrdit, co chtějí, mně ale nikdo nevyvrátí, že je tu nechali Indiáni.