S hlavou v betonu

Občas slýchávám, že malé děti jsou zvídavé a my dospělí bychom v nich měli tuhle jejich vlastnost rozvíjet. Takže mě pochopitelně zahřálo u srdce, když se mě sedmiletý syn zvídavě zeptal, co se stane s člověkem, když mu zatuhne hlava v betonu.

Já když něco nevím, zkusím se zeptat přátel na Facebooku – takže jsem se zeptal i tentokrát.

První odpověď se objevila už za pár minut. Dozvěděl jsem se, že ten zabetonovaný člověk z toho bude mít nejspíš těžkou hlavu.

Hned další komentátor už ale měl starost o synovu bezpečnost a zdraví. Hlava v betonu není žádná legrace, taková váha člověku změní těžiště. Aby se syn nepřekotil, dostal doporučení zabetonovat si i nohy.

Několik respondentů přišlo s nápadem, že odlitek by šlo po vypreparování využít k vytvoření realistické busty. Následně začali diskutovat o tom, jakým krémem je vhodné si namazat hlavu před započetím akce, jak široká by měla být hadička na dýchání, pokud by to chtěl člověk přežít, a co se stane s vlasy a obočím, když člověku z obličeje odsekáváte zatvrdlý beton.

Jeden technicky zaměřený přispěvatel mého syna poučil, že beton je částicový kompozit, v němž cement s vodou plní funkci reaktivní matrice, která v procesu tuhnutí vykazuje velmi vysokou alkalitu a tudíž mu silně poleptá kůži a sliznice. Pro šetrnější sebepoškozování proto doporučoval polymerbeton na bázi epoxidu.

Všechno jsem to synovi přeslabikoval, jemu se ale nejvíc zamlouvala jiná odpověď. Podle ní z člověka, co si nechá hlavu zatuhnout v betonu, vznikne superhrdina Betonman, proslulý svou tvrdohlavostí.

Zítra tedy jedeme se synem pro beton. Když bude hodný, koupím mu i tu dýchací hadičku, aby jako superhrdina vůbec přežil.