Předsevzetí ustrnout

Silvestr a Nový rok jsou dávno za námi, takže už považuju za zcela bezpečné mluvit o novoročních předsevzetích.

Předsevzetí jsou zvláštní literární žánr; zpravidla jde o sci-fi. Většina lidí si předsevzetí dává v záchvatu posilvestrovské kocoviny mezi dvěma návštěvami toalety (nebo během těchto návštěv) a podle toho taková předsevzetí vypadají („Nechám se přeoperovat na ovci“).

Když jsem byl ještě mladý a hloupý, myslel jsem si, že člověk by si měl dávat předsevzetí, která ho nějak posunou dál. („Naučím se hrát na dulcimer.“ – „Začnu se učit lotyšsky.“ – „Adoptuju bezdomovce.“) Už na vysokoškolské koleji mi ale došlo, že by měla být hlavně splnitelná. Můj seznam se změnil: „Přestanu balit dívky tím, že se v nich budu snažit vzbudit soucit.“ – „Budu chodit spát dřív, než usnu při koukání na porno.“ – „Přestanu si při nudných přednáškách loupat a jíst strupy.“ A podobně, však to znáte sami.

Teď, když jsem konečně dospěl a stal se zralým mužem s dostatkem zkušeností (= koupil jsem si vlastní kladivo a vrtačku a každý rok přiberu pár kilo), vím, že nejjednodušší je dávat si předsevzetí, která už mám splněná. Letos jsem si vybral „Nebudu nic vylepšovat, nebudu se nijak rozvíjet a ani vyhledávat nové výzvy.“

Tohle předsevzetí mě napadlo na Silvestra. Poslední den v roce trávívám ve vsi, kde se odpoledne sousedé sejdou na kopci za vsí a pod košatou lípou si opečou buřty. Někdo vezme košík s jídlem, jiný láhev kořalky nebo víno. Klacky na buřty i na podpal se najdou na místě. Tedy – takhle to bylo ještě loni. Letos místní přivezli dodávkou všechno až na místo společně s kempingovými stolky. Bylo to pohodlnější, ale nějak to nebylo ono. A já dostal strach, aby k tomu napřesrok nepřibyl kulturní program, striptérka v dortu a bohatá tombola.

Nechápejte mě špatně. Nemám nic proti striptérkám v dortu. Dokonce si myslím, že striptérka v dortu by v mnoha případech dokázala rozdmýchat ubíjející nudnou atmosféru, jaká panuje například na dětských narozeninových oslavách. I tak si ale myslím, že sousedské setkání je tak nějak lepší bez kempingových stolků. A že víkend s košíkem na houby je lepší než víkend s košíkem na nákupy. Nebo že žvanit s kamarády je lepší u piva než přes Facebook.

Já vím – pokrok se nedá zastavit. Ale já, já se zastavit můžu. Někdy mám totiž strach, že jakmile bych se některé věci snažil vylepšit, přestaly by být ono.