Pravý fejeton na levačku

Znám několik vysokoškolsky vzdělaných, relativně inteligentních lidí, kteří si dosud pletou pravou a levou ruku. Například sebe.

Tato indispozice má pro mě řadu důsledků, například tu, že se nevyznám v mapách. Dodnes mám ze školy zafixováno jen to, že sever je tam, kde roste lišejník, zatímco jih má centrum v Jugoslávii. Pochopení, kde je západ a kde východ, když mapu otočím na stranu, sahá v mém případě daleko do říše abstrakce, fantazie, kouzel, elfů a trpaslíků. Disponuji prostě prvotřídním dezorientačním smyslem. K tomu, abych zabloudil, nepotřebuji navštívit zrovna labyrint. Stačí mi, abych se v restauraci vydal hledat záchodky. Podaří-li se mi dosáhnout cíle, připadám si jako Théseus, když našel v labyrintu Mínotaura. (O zvláštním trapném pocitu, který zná každý, kdo někdy zabloudil na toalety opačného pohlaví, raději pomlčím. Vstoupit omylem na tohle území je totiž stejně ponižující jako se ptát na cestu kolemjdoucích.)

Několikrát se mi také stalo, že jsem vyrazil vlakem na jednodenní výlet do nějaké turistické destinace, kde se mi ani po několikahodinovém bloudění kolem nádražní budovy nepodařilo najít historické centrum města. Kulturně neukojen a fyzicky vyplahočen jsem pak večer usedl do nesprávného vlaku a nechal se jím odvézt (mně) neznámo kam.

Moje schopnost plést si levou a pravou má ještě spoustu dalších důsledků. Například jsem kamarádovi k narozeninám málem objednal na dort místo polevy popravu a místo, abych si minulý víkend trochu ulevil, upravil jsem se (docela pěkně) v jedné nálevně. Nápravnu potom připomínala naše domácnost. Musel jsem si to prostě u své ženy spravit a slevit například ze svých nároků na teplé jídlo – ale o tom vám snad ani nechci vyprávět a vylévat si tu srdce. Stačí jen říct, že ať už jsou okolnosti jakékoli, díky své indispozici si pokaždé víc a víc vážím každého svého úspěšného návratu – ať už z hospodské toalety ke stolu k přátelům nebo ze vzdáleného místa k domácímu krbu.

Při mé neschopnosti rozlišit to pravé od leváren je pro mě totiž každý návrat z nepřátelského světa do míst mně známých malou oslavou. Když se mi podaří šťastně se domů dopravit, to si pak nestačím dolévat.

Jan Flaška
autor je pravák, ale úplně levý

(říjen 2011)