Počítače a kočky

Možná to nevíte, ale historie dnešních počítačů se začala psát ještě před tím, než Karel Hynek Mácha začal psát svůj Máj.

Bylo to kolem roku 1830, kdy anglický vědec a matematik Charles Babbage sestrojil první automatický výpočetní stroj. Jeho kamarádka Ada Lovelace už tehdy předpověděla, že počítače se jednoho dne budou používat pro skládání hudby a kreslení obrazů.

O století později, v roce 1927, se ve filmu Metropolis objevil záběr s videohovorem. Televize tenkrát ještě neexistovala, ale režisér Fritz Lang už předpokládal, že lidé se budou chtít na dálku nejen slyšet, ale i vidět.

V roce 1965 napsal spisovatel Arthur C. Clarke povídku o tom, jak lidé nevědomky stvoří celosvětovou umělou inteligenci, která si začne uvědomovat sama sebe, a pak zabrání lidem, aby ji vypnuli.

V roce 1985 vyšel v časopise Věda a technika mládeži článek o tom, že se na jedinou disketu vejde celoživotní dílo Williama Shakespeara.

V roce 1992 jsem četl text o tom, jak internet umožní komukoli na světě okamžitý a bezplatný přístup k veškerému vědění lidstva a zajistí tak mohutný vzestup vzdělání.

V roce 2022 se mě moje jedenáctiletá dcera zeptala, jestli už jsem na internetu viděl to video, jak ta paní vyčeše kočičce z kožichu chlupy a pak z těch chlupů udělá té kočičce klobouček.

Ano, celých těch dvě stě let vývoje spělo k tomuhle momentu. Jasnozřivé předpovědi, které jsem zmiňoval, se vyplnily, akorát my nepoužíváme všechny ty technické zázraky k sebevzdělávání a čtení Shakespeara, ale hlavně k šíření fotek západů slunce, videí s kočičkami, fake news a reklamy, ke hraní her, ke sledování seriálů a hambatých filmů. A pokud vím, o kloboučcích z kočičích chlupů se ani Ada Lovelace, ani A. C. Clarke nikdy nezmínili. Zapomněli totiž na jeden faktor - totiž lidstvo. Na to, že se technologie kolem nás překotně vyvíjejí, už jsme si tak nějak zvykli. Co nás ale nepřestane fascinovat nikdy, jsou kočičky.