Pingpongová metoda

Víte, co je to prokrastinace? Takové to, jak děláte něco jiného, než byste dělat měli, abyste to, co byste měli dělat, dělat nemuseli? Třeba když máte psát bakalářskou práci nebo vyřídit účetnictví, řeknete si, že s tím půjdete pěkně na zahradu na sluníčko, aby se vám lépe psalo, a výsledkem je, že když slunce zapadá, tak sice nemáte napsanou ani čárku, zato trávník je posekaný jak na golfovém hřišti, na vypletých a zalitých záhonech se radují květinky a všichni krtečci jsou vykoupaní a nakrmení a pokojně spinkají ve svých pelíšcích.

O prokrastinaci bylo napsáno mnoho článků a knih, takže by se mohlo zdát, že téma je to dávno vyčerpané. Ono, popravdě řečeno, taky vyčerpané je, ale protože přesně v tuhle chvíli bych měl vyluxovat a umýt plný dřez nádobí, aby se vůbec dalo hnout v kuchyni, rozhodl jsem se, že nezbytně musím napsat tenhle rozhlasový sloupek. Stejně mám pocit, že všechny ty články a knihy o prokrastinaci napsali lidé, co se snažili vyhnout nějaké užitečnější práci.

Sotva jsem zasedl ke stolu a otevřel notebook, chuť psát sloupek o prokrastinaci mě opustila a smradlavé nádobí ve dřezu najednou začalo vypadat jako ten zajímavější směr, jímž by se měl ubírat můj život. Vrátil jsem se tedy do kuchyně a během umývání si uvědomil to, že celé moje bytí je vlastně jeden velký prokrastinační pingpong, což je metoda, kdy se člověk pomocí jedné nepříjemné činnosti vyhýbá nějaké druhé nepříjemné činnosti a ve výsledku vždycky udělá – s bytostným sebezapřením – obě. Chtěl jsem vám o téhle šikovné metodě povědět něco víc, nějaké rady a tipy, ale pak jsem si řekl, že bych třeba taky ještě mohl vyluxovat.