Ještě mrtvější město pro blaho malých dětí

Stále více se ozývají nespokojení obyvatelé městského centra, že jim zdivočelí kulturní organizátoři pořádají hluk přímo pod okny a to navzdory tomu, že oni, obyvatelé, mají malé děti. Podle jejich věku lze usuzovat, že v našem státě malými dětmi disponují nejčastěji důchodci.

Co si budeme povídat – pořádat v devět hodin večer v centru města třeba rockový nebo jazzový koncert je čirý nesmysl. Většina malých dětí totiž nedokáže rock či jazz vůbec ocenit; logičtější by bylo pořádat v noci dětské koncerty. Koneckonců – umělci typu Dády Patrasové by stejně měli vylézat ven až za tmy. Hlavním problémem koncertů ovšem je, že budí tu část malých dětí, které právě spí, a malé děti nespí jen v noci, ale kdy je zrovna napadne. Denní i noční porce Dády pro ně může být stejně fatální. Nezapomínejme, že pořádáním koncertů upíráme nenahraditelný spánek bezbranným dětem, které jsou nejen naší budoucností, ale i nadějí napravit všechno, co jsme my stihli zmrvit.

Jsem kulturní člověk, chodím na muzikály a na módní přehlídky, sbírám pivní tácky a ve vaně si zpívám Kabáty. Bylo by mi proto líto, kdyby měla kultura kvůli malým dětem zmizet z města úplně. Copak ale neexistuje dostatek vhodných akcí, které by nerušily jejich klidný spánek? Namísto uřvaného jazzu může centrum města oživit třeba festival pantomimy pro neslyšící. Proč by se mládež nemohla bavit namísto hlučnými koncerty třeba tichou poštou? Ať velkoplošné plátno na náměstí ožije místo hokejem třeba mistrovstvím světa v šachu! Proč by tu nemohly probíhat soutěže v bobříku mlčení nebo výstavy? Vhodným malířem by byl třeba František Tichý; jako zcela nevhodní se mi naopak jeví František Muzika či krajináři Ota Bubeníček nebo, nedejbože, Alois Budík.

Chci-li být objektivní, musím ke hluku, který budí malé děti, připočítat i malé děti. Průměrný dětský pláčový hluk až dvakrát překračuje limity stanovené hlavním hygienikem pro provozy těžkého průmyslu a až šestkrát limity lidské trpělivosti. Dobře nastartovaný kojenec bez problémů přehluší i nájezd Avarů na šrotovací linku a já, abych si zachoval tvář, musím svůj návrh dále rozšířit: všichni obyvatelé s malým dítětem by byli povinni přespávat v průmyslových zónách, v přilehlých lesích či na parkovištích, kde jejich malé dítě nebude svým pláčem budit malé děti.

Já sám jsem majitelem malého dítěte a můj návrh je pro mne tedy vlastně obětí. Jsem ale připraven udělat vše pro blaho malých dětí a bojovat za město tak mrtvé, jak jen to jde. Naší rodině už jsem vyhlédl docela hezké místečko v rigólu u výpadovky na Strakonice. Jen se modlím, abychom za sousedy neměli důchodce s malými dětmi.

Jan Flaška
pššššššššššššt!

(červen 2012)

Doporučte cizím lidem


Vnuťte to ostatním na Facebooku



Nahrajte si to do čtečky


Poslat si tenhle text do Kindlu

Napište mail autorovi

Váš e-mail (nebude publikován):


Předmět:


Zpráva:

Napište do kolonky slovem číslo 9 (s diakritikou)

Odeslat