používají japonští turisté. Používají je tedy téměř všichni turisté, a nejen turisté, ale ve srovnání s japonskými turisty je vlastně skoro nepoužívají. Japonští turisté chodí po dvojicích, náhle jeden z nich vyběhne vpřed, pak se postaví druhému tváří v tvář; ten v sebeobraně vytáhne přístroj a udělá druhému věčnou památku. Nevím sice, jak se řekne japonsky „sýr", ale Japonci se vždy usmívají. Stejně tak Angličani, kteří říkají „číz" (cheese = sýr). Jenom Francouzi se neusmívají, protože „sýr" se u nich řekne „fromážžžž" (fromage).
Foťáků, jak se přístrojům také někdy mezi námi, odborníky, říká, je nepřeberná řada. Můžeme je rozdělit především na černé, stříbrné a jinak barevné. Podrobnější rozdělení je pak na dvou, tří a více knoflíkové a jedno, dvou, tří a čtyřpáčkové. Aparáty mají nejrozmanitější vybavení, ty dražší bývají vybaveny udělátorem na potlačení efektu červených očí (tzv. Terminator-effect), automatickým převíjením, teleskopickým objektem, samospouští, displejem a zelenými světýlky. Levnější pak mívají zabudované automatické rozbíjení a zadrhávače převíjení filmu.
Fotografický aparát je v podstatě pomůcka k vyhánění hostů. Pokud se chcete zbavit neodbytné návštěvy, uvařte jí kávu, pohodlně se usaďte (abyste naznačili, že to chvilku potrvá) a začněte jí své ukazovat fotky z dovolené.
Není pravda, že běžné turistické fotografie jsou „žánrové" a „neumělecké". Naopak, často nepostrádají prvky dadaismu, surrealismu a jiných směrů moderního umění: např. fotografie, na níž je vrchní kus neidentifikovatelné hlavy, koberec a rozšlápnutá sklenice (viditelně narážka na roztříštěnost moderní filozofie) nebo čtyři masivní ženy vedle sebe na pozadí kolotoče, přičemž jedné z nich roste z hlavy dřevěný šimpanz (sociologická satira na komické artefakty postindustriální éry). Každé foto má svou hodnotu; někdy vypovídá o stavu fotografovaného, častěji o stavu fotografujícího.
Pokud se budete držet mých rad, nebudete mít s fotografováním žádné potíže a již při předvedení prvního obrázku od Vás návštěvy odtáhnou, jako kdyby dávali někde něco zadarmo.
Nejprve si uvědomte, že na obrázku musí být všechno: obloha, slunce, tráva, focená pamětihodnost (např. hrad nebo něco nejstaršího, popř. nejznámějšího na světě) i skupina všech, co význačnost navštívili. To, že budou na fotografii měřit zhruba 3-5 milimetrů, hravě obejdete použitím zvětšovacího skla (návštěvy vybavte skly předem). Fotíte-li ve tmě, zapněte si blesk, zvláště pak, když si chcete udělat obrázek noční krajiny nebo pokud sedíte v obecenstvu na stadionu a toužíte zvěčnit své oblíbené sportovce/umělce. Blesk dobrých aparátů hravě osvítí celý stadion; proto nezapomeňte na potlačení červených očí - kdo by chtěl mít na fotce desítky tisíc červených očí. Velmi zajímavá jsou také tzv. „akční zátiší", která lze pořídit především na narozeninových oslavách a večírcích: např. kombinace kusu ruky, sahající po sklence, poloviny dortu a kolena sedící osoby. Při stejných příležitostech lze také nejlépe pořídit souborné tematické obrazy, tzv. cykly: „Babička jí dort č.1", „Babička jí dort č.2" ... „Babička jí dort č.17". Stejně zajímavé jsou i fotografie televizních programů, spících lidí a tmy. Majitelé laciných foťáků, co se samy neposouvají, mohou ušetřit za drahý film tak, že ho prostě nebudou přetáčet a tudíž mohou nafotit mnoho obrázků na jediné políčko. Mohu jim zaručit, že výsledek bude téměř stejný jako kdyby vyplácali celý film.
Jistá pravidla byste měli dodržovat i v případě, že se ocitnete v roli objektu před objektivem: Očistěte si oděv. Postavte se buď do pozoru nebo do co nejveselejší pozice. Udělejte ostatním foceným růžky. Dívejte se do objektivu („všimněte si, že ať se na tu fotku díváte z jakéhokoli směru, vždycky se na vás dívá!"). Nehýbejte se. Nekašlejte. Nemrkejte. Jestli jste si zrovna něco uřízli, přestaňte křičet. A hlavně nezapomeňte říct „fromážžžžžž".
(1997)
Doporučte cizím lidem |
Nahrajte si to do čtečky |