Důležitost parkovišť pro rozvoj lidstva

Máme tu jaro, slunce zaplavilo krajinu jasným, teplým světlem, příroda se probouzí, ptáci se rozezpívali a ze svých děr vylézají silničáři, aby s pilou v ruce, s ohněm v srdci vykáceli stromy podél silnic a zajistili tak řidičům lepší výhled na billboardy. Krom toho cestující odteď také mnohem lépe uvidí do krajiny (krajina je taková ta zelená šmouha kolem silnice; neplést s takovými těmi barevnými šmouhami kolem silnice – to jsou sklady a výrobní haly, případně s takovými těmi bílozelenými šmouhami s majáčkem – to je policie). Krásné jarní počasí člověka přímo láká k tomu, aby nasedl do auta, nastartoval motor a jel se nadýchat čerstvého vzduchu někam do přírody, kde se dá zaparkovat.

Příroda je pro člověka nepostradatelná, neboť je v ní možné vybudovat sportovní areály, sjezdovky, lanovky, lomy, dálnice a jiná zábavní centra. A samozřejmě parkoviště, protože k čemu je nám příroda, do které se nedá dojet autem? Bohužel se mezi námi čím dál tím víc rojí tzv. odborníci, co si vybudovali doktorát na tom, že zjišťovali, kde a jak toká kdejaká žížala, a teď se nám, lidem, snaží vnutit, že tudy nemůže vést dálnice, támhle nesmí být lanovka nebo onde nemůže stát nějaká hala plná perfektního zajímavého zboží. Odborníků, co celý život studovali migraci vejrovce hnědozubého nebo jiné havěti a zkoumali přírodu a krajinu a život, je naštěstí minimum. Většinou není problém jejich scestné názory přehlasovat normálními lidmi, jejichž kvalifikaci k rozhodování o přírodě tvoří to, že si koupili auto a lyže a že je jich hodně. Patří k nim i Václav Klaus, který prohlásil, že až bude v první zóně NP Šumava stát lanovka na Hraničník, bude první, kdo se k ní nechá přivázat řetězem. Vlastně ne, to říkal o Kaplického Národní knihovně. Tu chtěl postavit Václav Havel, který byl spisovatel, kdežto lanovku v nejchráněnější zóně Šumavy prosazoval Václav Klaus, který je ekonom. Ekonomové vědí, co je pro zemi dobré, takže je jasné, že lanovky, sjezdovky a parkoviště jsou pro rozkvět naší země zásadní. To ostatně potvrdila i uplynulá zima, kdy, jak si jistě vzpomínáte, jsme se během dlouhých večerů choulili doma u radiátorů a vzpomínali na to, jak vypadá sníh, zatímco provozovatelé vleků jezdili se sekačkami po sjezdovkách a sekali na nich trávu, aby vůbec měli co jíst.

Přestože podle nejnovějších rozhodnutí lanovka na Hraničník stát nebude, věřím, že zdravý rozum ve finále nad žížaláři zvítězí. Až se těmhle ekologistům postavíme, tak je porazíme a pak si porazíme a postavíme, co kde budeme chtít. Když se ve veřejném zájmu daří kácet stromy podél silnic, podaří se vykácet i Šumavu. Jde jen o to, najít vůli udělat tu správnou výjimku ze zákona o ochraně přírody. Podle starého přísloví, že „výjimka potvrzuje pravidlo“, by se tak zákon vlastně ještě vytvrdil. Je pravda, že už teď z něj existuje tolik výjimek, že to je zákon tvrdý jak diamant; možná jde dokonce o nejtvrdší zákon o ochraně přírody v celé Evropě.

Prosazování výjimek ze zákonů je hezký postup, jak si prosadit svou, má ale jednu drobnou nevýhodu. Té si všimnete většinou teprve tehdy, když někdo udělá výjimku z územního plánu a pro dobro všech zakreslí lanovku přímo do vašeho obýváku, pěkně mezi vaši kuchyň a záchod. To v tom lepším případě. V tom horším tam zakreslí továrnu, důl nebo úložiště jaderného odpadu. Ovšem i ty mají své kladné přínosy: uvědomte si, že váš bývalý obývák teď dává práci několika desítkám lidí a snižuje tím nezaměstnanost v regionu. A navíc teď budete mít před domem místo zahrádky parádní parkoviště všem žížalám navzdory! Alespoň dokud se na něj odněkud nesesune nějaký kopec.

Jan Flaška
autor je výjimečný

Doporučte cizím lidem


Vnuťte to ostatním na Facebooku



Nahrajte si to do čtečky


Poslat si tenhle text do Kindlu