Dopis do novin

Vážené noviny!

Pořád píšete, jak si žijí ti bohatí a slavní a pak si každý myslí, že lidem, těm se to žije, jenže ono ne. Pořád se ptáte slavných lidí, co si myslí o tomhle nebo o tamtom, ale nás, obyčejných lidí, se nikdo nezeptá. Tak jsem se rozhodl, že vám napíšu, jak si žije takový obyčejný člověk, jako jsem já, ať si uděláte obrázek o tom, jak si takový obyčejný člověk žije a nepíšete pořád o těch bohatých a slavných, co se o nich pořád píše.

Tak ráno se nechávám budit rádiem, co se spustí vždycky před šestou, a v něm jdou zrovna reklamy, to je hrůza, všichni tam na sebe děsně křičí, a potom jdou zprávy, a to by takhle hned po ránu člověka trefil šlak, co se děje ve světě: katastrofy, terorismus, střelba, loupeže, tunelování, krádeže, zdražování, počasí taky poslední dobou nestojí za nic a nakonec teda hrajou písničky, jenže to je taky katastrofa, to už je snad lepší ten terorismus. Nemohli byste o těch rádiích něco napsat, protože kdo to má poslouchat?

Už když lezu z postele - a ona to je spíš exhumace než vstávání - tak mám dne plný zuby za to, že začíná tak nesmyslně brzo. Když jdu večer spát, tak mi při pomyšlení na ranní vstávání vstávají vlasy na hlavě. Vlastně neznám člověka, co by rád brzo vstával, tak proč všichni vstáváme tak brzo? Myslím, že by proti vstávání šlo klidně udělat i povstání. Co by se asi stalo, kdyby jednou prostě nikdo nevstal? Nemůžete o tom něco napsat? Vždyť už se to nedá vystát!

Takže vstanu, v pokoji je zima, toaletní mísa je hlavně takhle po ránu pro chlapa hrozně nízko, z kohoutku teče ještě půl hodiny studená voda, kafe je vařící, cigarety na lačno taky nic moc a včerejší noviny mě maximálně tak zvednou ze židle, takže na zastávku autobusu alespoň nedorazím pozdě. Zato na ni pozdě dorazí autobus, vždycky má alespoň pět minut sekeru, a když konečně přijede, je pokaždé narvaný a já musím stát na schůdkách s hlavou na skle a vdechovat, co měli lidi kolem mě dneska ráno k snídani a vždycky v zatáčce se svalíme na hromadu. Prostě hromadná doprava. Nemohli byste taky jednou MHD v novinách pořádně zmáčknout?

Stejně jako spousta jiných obyčejných lidí i já pracuji v podniku, který ničí přírodu, aby se lidstvo mělo líp. Zároveň si ničením přírody vydělávám peníze na to, abych se i já měl líp. Těch peněz teda není moc, ale naštěstí ušetřím pár korun tím, že třetinu života prospím. Nemůžu říct, že by mě práce bavila, mám ale spolupracovníky, se kterými společně nenávidíme šéfa, takže na něj alespoň můžeme nadávat. Kdepak, máloco lidi stmelí tak, jako když někoho nebo něco společně nenávidí. Zaplaťpámbu za nenávist, nebýt jí, to by se snad ani lidi neměli rádi. Ranní šichtou se tak nějak pronadáváme a pak si společně sedneme v kantýně k obědu a nadáváme na jídlo. Ono to snad ani není jídlo, co nám tam předvádějí, k tomu by měli dávat protijed. To on člověk kolikrát lituje prase, že kvůli něčemu takovýmu vůbec muselo zemřít. Nemohli byste to někdy těm kantýnám dát v novinách pořádně sežrat?

Odpoledne v práci uběhne rychle. Odpíchnu a jdu na nákup do hypermarketu. Ta globalizace a nadnárodní společnosti, to je hrůza, vždyť to úplně zničí chudáky české obchodníky, když u nich nikdo nebude nakupovat! Nemůžete v těch novinách udělat nějakou kritiku těch hypermarketů? Člověk tam vždycky nechá tolik peněz!

Doma uložím nákup, otevřu si pivo a přečtu si noviny, když mi je neukradnou ze schránky. Lepší je, když mi je ukradnou, to si pak nemusím číst, jak se ve světě krade, to mi vždycky zkazí náladu, svět je samý mord, loupeže, špinavá politika, inflace, korupce, tunelování a skandál, poslední článek, co byl trochu pozitivní, byl o těch důchodcích, jak si zazpívali, tak za ten děkuju.

Večer si pustím televizi, piju pivo a koukám. Klidně si kritizujte, že jsem barbar, ale zkuste makat od nevidím do nevidím a pak si číst knížku nebo jít do divadla na Šekspíra! Padnete jak bojovník u Dukly. Chvíli se teda dívám, jenže to máte pořád jen násilí a sex, sex a násilí, mě to uspává, a probudí mě vždycky až reklamy, protože ty jdou víc nahlas. Nemohli byste to v novinách všem televizním stanicím pořádně vytmavit a vysvětlit jim, že násilí a sex dneska zajímá už jen malé děti?

No a pak jdu většinou spát.

Tak mi teď řekněte sami - k čemu je takovýhle život? Stojí to všechno za něco? A stojí vůbec něco za něco? Ani snad nestojí za to říkat, za co to stojí a proč to stojí, za co to stojí, protože každý ví, že to stojí za starou belu a že dokonce i ta stará bela stojí za pendrek. To vám řekne každý, koho se zeptáte. A přitom, když o tom tak přemýšlíte, by každý člověk chtěl žít co nejdéle. Přitom si ale všichni stěžují, jak se mají mizerně! Že by všichni chtěli žít, ať to stojí, co to stojí a za co to stojí? Nebo jen chtějí co nejdéle nadávat na to, že to za nic nestojí?

No, a já si říkal - k čemu to? Proč jen nadávat, proč jen sedět a nezměnit to? Vždyť to jde, milé noviny, všechno od desíti k pěti! Jen si přečtěte noviny a uvidíte! Nebo televize! Jen samé násilí a sex. Přitom každý z nás má v sobě dost síly i odvahy to změnit! Stačí ji v sobě jen objevit a jednat! Já v sobě tu odvahu našel a tak jsem vylezl u nás v domě na střechu a prostě skočil, abych to měl rychle za sebou, protože proč to zbytečně natahovat, když to za nic nestojí.

Jenže jak říkám, dneska stojí všechno za houby a už ani na tu gravitaci není spoleh. Tak teď ležím v nemocnici se zpřelámanými žebry a nadvakrát zpřeráženýma nohama a píšu vám, že by se s tím mělo něco dělat, když už teda žiju a nemám od všeho pokoj. Vždyť se na tomhle světě nedá žít! To mi nikdo nevymluví a než jsem tu sebevraždu spáchal, ani se nikdo nepokoušel mi to vymluvit, což je nejvýmluvnější důkaz toho, že nic za nic nestojí, a lidi už vůbec ne.

Myslím, že tohle si myslí obyčejní lidé jako já, takže doufám, že mi to otisknete, i když tomu moc nevěřím. Dneska jsou noviny zkorumpované, podplacené a shnilé, všude samý politický vliv a samá funkce, skandál a černá kronika, násilí a sex, a obyčejný člověk je už nezajímá. Tak nashle.


Josef Novák

P.S. Tfuj, to se mi ulevilo.

(asi duben 2002)

Doporučte cizím lidem


Vnuťte to ostatním na Facebooku



Nahrajte si to do čtečky


Poslat si tenhle text do Kindlu

Napište mail autorovi

Váš e-mail (nebude publikován):


Předmět:


Zpráva:

Napište do kolonky slovem číslo 18 (s diakritikou)

Odeslat