Cesta do hlubin příručního zavazadla

Někteří lidé tvrdí, že jsme to, co jíme; podle této teorie jsem koláč. Jiní tvrdí, že mi řeknou, co jsem, když jim řeknu, co čtu (tj. jsem letáky), a jinde jsem zase slyšel, že charakter člověka lze odhadnout z toho, jaké nosí boty (z těch mých byste se dozvěděli, že jsem pohodlný, poněkud kožený a trochu smrdím).

Lidstvo si může jen blahopřát k tomu, že jsem včera spadl z kola a vysypal si obsah batohu. Vynalezl jsem přitom totiž další, tentokrát ovšem hned nejlepší metodu, jak odhalit, kdo stojí před vámi – stačí, když dotyčnému prohrábnete příruční zavazadlo. Chcete-li si tuto metodu vyzkoušet na vlastní kabelce, batohu či tašce, mohu vám jedině vřele doporučit, abyste se jí zdaleka vyhnuli, protože jinak se o sobě dozvíte něco podobného jako já:

1) V roce 2004 jsem dbal na to, abych měl u sebe vždycky něco malého k zakousnutí. Po všech těch letech se mi nepodařilo zjistit, co to vlastně bylo, jisté je jen to, že holubi to nežerou.

2) Jsem šetrný, což se projevuje drobnými krádežemi nepoužitých cukříčků z kaváren. Nejsem ale sobec – sám totiž nesladím a cukříčky kradu výhradně pro dobro bližních.

3) Můj svazek klíčů dosahuje hmotnosti vzrostlého vorvaního mláděte, ale používám z něj jen čtyři klíče, zbytek je zátěž. U většiny klíčů nevím, k čemu jsou, ale bojím se je vyhodit, protože mám strach, že by je někdo našel, poznal, od čeho jsou, a vykradl by to. Nevím, co všechno o mně ten svazek klíčů prozrazuje, ovšem rozhodně jsem nerozhodný.

4) Nemám dobrou paměť, a tak mám při sobě vždy zápisníček pro případ, že bych si potřeboval zapsat nenadálé vnuknutí od Boha nebo alespoň bystrý postřeh. První a zároveň poslední zápis v zápisníčku je tři roky starý. Zní „Opakem nemocnice je zdravice“.

5) Ačkoli občas mívám bystré postřehy (např. „Opakem nemocnice je zdravice“), unikají mi drobné praktické detaily (např. že v batohu nemám tužku, kterou bych si mohl své bystré postřehy zapisovat).

6) Úzkostlivě dbám o své zdraví. Proto s sebou neustále nosím náplast a koňské dávky brufenu.

7) Jsem opravdový muž, takže mám vždy při sobě nůž (umazaný od marmelády). Mou maskulinitu ještě stvrzují kombinačky, USB šňůra, dva šroubováky, pilník, stahováky na kabely, nůžky a takový malý zahnutý drátek.

Mimo výše jmenované jsem v batohu našel ještě posmrkaný kapesník, staré použité ponožky, zmuchlané reklamní letáky a děravou igelitku. Ani ty o mně bohužel nevypovídají nic ke chlubení. Až tedy budete chtít vědět, co jsem zač, budu vám vděčný, když necháte můj batoh na pokoji a radši se mi podíváte na boty a přitom se zeptáte, co čtu a co jím.

Jan Flaška
autor je koláč v jeho batohu

Doporučte cizím lidem


Vnuťte to ostatním na Facebooku



Nahrajte si to do čtečky


Poslat si tenhle text do Kindlu

Napište mail autorovi

Váš e-mail (nebude publikován):


Předmět:


Zpráva:

Napište do kolonky slovem číslo 19 (s diakritikou)

Odeslat