Tlustá čára za kalamajkou

Naše domácí dítě se dostává do věku, kdy začíná vnímat nejrůznější říkadla. Já se naproti tomu dostávám do věku, kdy si pamatuju spíš sprosté vtipy než dětská říkadla; ta totiž málokdy dávají smysl, skoro nikdy se u nich člověk nezasměje a žádné není sprosté.

V zájmu rozvoje našeho drobka jsem přesto projevil vůli si pár veršů zapamatovat. Připravil jsem se na to: uvařil jsem si krupicovou kaši a kakao, zapnul si Teletubbies a udělal si náladu na Ladu a jeho Říkadla. Po usilovném úsilí mi nakonec uvízla jediná báseň: „Foukej, foukej větříčku / Shoď mi jednu hruštičku / A pod hrušku talíř / Sláva, ty jsi malíř!“ – díky čemuž jsem získal dojem, že říkanky jsou absurdní forma umění a děti z nich musí zákonitě zblbnout. Mimoto jsem si všiml, že spousta básniček operuje s divnými slovy typu kalamajka, krajáč, mik mik mik a dalšími, jimž dnešní děti nemohou rozumět.

Abych naši dceru nezatěžoval poezií se sémantickými anachronismy, rozhodl jsem se říkadla zmodernizovat. Báseň „Těleso radiátoru ústředního vytápění nám spadlo, těleso radiátoru ústředního vytápění nám spadlo / kdopak nám ho postaví? / Starý opravář těles radiátorů ústředního vytápění není doma / a mladý to neumí.“ si dítě neoblíbilo a dalo přednost zábavnějšímu teleshoppingu. Lépe jsem dopadl až s remixem, který rezignoval na původní význam básně: „PC nám spadlo, / PC nám spadlo, / kdopak nám ho opraví? / Mladý ajťák není doma / a starý to neumí.“

Proč však neudělat tlustou čárou za pecemi a kalamajkami a nenapsat nové říkanky, odpovídající zkušenostem moderních kojenců? Vzhledem k ubohé formální i významové úrovni říkadel to nemůže být problém! Během chvilky jsem sepsal tento základ budoucí klasiky všech batolecích knihoven:

„Josífek se ztratil v lese. / Mámo, táto, nebojte se! / Vrátí se vám ještě dneska. / Pomůže mu GPSka.“ – „Google google googlíček, / copak dělá Honzíček? / Surfuje si na netu, / hledá nahou Anetu.“ – „Seběhla se parta kluků, / zapnula si internet. / Čte commenty na fejsbuku, / co lajkuje celý svět.“ – „Měla Madla starý mobil, / který ji však velmi zlobil. / Dostane, ať nekleje, / nový s velkým displejem.“ Pokusil jsem se také o ukolébavku, stihl jsem ale jen „Spi děťátko spi / Pěkně vytuhni“ a poté mě smrtící kombinace Teletubbies a horkého kakaa odeslala do říše spánku, z níž mě probudil až křik dcery. Dlouho plakala; znovu usnula až poté, co jsem ji uklidnil kalamajkou.

Honzík Flaška / mik mik mik
(leden 2012)

Doporučte cizím lidem


Vnuťte to ostatním na Facebooku



Nahrajte si to do čtečky


Poslat si tenhle text do Kindlu