Úloha košatek v dějinách lidstva

Lifestylové magazíny jsou teď na podzim plné jablíček, skořice a čajíčků proti rýmě, ale o jedné věci, která přímo visí ve vzduchu, decentně mlčí. Tou věcí jsou košatky – takové ty mrňavé otravné mušky, co se shromažďují u koše, vypadají jako mžitky před očima a odborně se jim říká octomilky.

Wikipedie o nich mj. říká (cituji): „Octomilky se vyskytují na celém světě, většina druhů v tropických oblastech. [...vypuštěno asi deset nudných vědeckých odstavců...] Skvěle se jim daří na vysokoškolských kolejích.” Jako bývalý vysokoškolák to mohu jen potvrdit. Košatkovou pochodeň, zažehnutou v dávných dobách svých studií, teď nesu dál přes propast věků až do naší kuchyně, která – měřeno hustotou octomilek na metr krychlový – by se klidně mohla stát centrem kypícího mládí, nemytého nádobí a věčně nedopsaných diplomových prací.

Když tyhle malé mršky zamačkávám na dlaždičky nad dřezem, pokaždé si uvědomím, jak důležitou roli hrály ve vývoji lidského poznání. Už Aristoteles se ptal, kde se ty mrchy ksakru pořád berou, a přišel s teorií samoplození. Podle ní se živé organismy, zejména hmyz, zejména octomilky, mohou rodit z odpadků, rozlitého vína a špinavého prádla vysokoškoláků. Tenhle blábol se sice podařilo vyvrátit už před 200 lety, ale na Aristotelovu původní otázku vědci dodnes nenalezli uspokojivou odpověď.

A nejspíš právě proto, že je měli neustále na dosah ruky, sáhli vědci po octomilkách, když zkoumali zákony genetiky. Díky urputnému vědeckému bádání a spartánské výchově celých generací košatek se jim povedlo vypěstovat mutaci, co nemá křídla, nikam nelétá a nechá si jako první zvíře na světě přečíst DNA. Ukázalo se, že DNA octomilky je z celých 60 procent stejná s člověkem. Mě by neudivilo, kdyby to u některých lidí bylo i přes 90 procent.

Možná to nevíte, ale octomilky byly i prvními tvory ve vesmíru. Na rozdíl od Lajky, která se upekla v raketě nedlouho po startu, se octomilky z oběžné dráhy vrátily živé a plné elánu a okamžitě po návratu obsadily hnijící banány na stole bajkonurské vrátnice. Malé soudružky kosmonautky by se byly vydaly na triumfální celosvětové turné, ale protože tyhle mušky žijí jen 4 dny, museli Sověti nakonec na orbit vyslat Gagarina, který měl delší trvanlivost a větší sexappeal.

Pokud byste se – navzdory všemu, co o nich bylo řečeno – chtěli octomilek zbavit, tak to není nic složitého: Do láhve s úzkým hrdlem si připravte sladkou šťávu a počkejte, až se mušky v nápoji utopí. Pak lahví zakvrdlejte a s vědomím důležitosti košatek pro rozvoj biologie, genetiky a kosmonautiky vypijte výsledný koktejl všem vědcům na zdraví. Jedině tak zaručíte, že se mušky už nevrátí. Možná. Ony se teda spíš vrátí. Aristoteles by mohl vyprávět.

No a na internetu samozřejmě najdete i návod, jak octomilky chovat. Stačí do Googlu zadat „Jak bydlet na vysokoškolské koleji.“

Jan Flaška
autor na všem hledá mouchy

Doporučte cizím lidem


Vnuťte to ostatním na Facebooku



Nahrajte si to do čtečky


Poslat si tenhle text do Kindlu