Udělejme si v životě pořádek

Snad každý zná následující hádanku: Ráno to chodí po čtyřech, v poledne po dvou a večer po třech. Co to je?

Z této prastaré hádanky, kterou vymyslela bájná Sfinga (případně bájný Sofoklés, prameny se různí), a nad kterou si generace vědců dodnes lámou hlavy, vyplývá, že člověk má odpradávna tendenci dělit svůj život do určitých etap. Některé se opakují cyklicky podobně jako písničky na Radiožurnálu – sem patří třeba oblíbený mayský kalendář, snídaně, oběd a večeře (plus nespočet svačinek) nebo jaro, léto, podzim a čtvrtek. Pak existují etapy, které se v lidském životě neopakují: například dětství, puberta a ta zdánlivě nekonečná doba, po kterou člověk za pomoci daní udržuje v provozu zkorumpovanou státní mašinérii. Jiným příkladem lineárního dělení lidského života je teorie Sigmunda Freuda, který rozdělil náš čas na této planetě podle toho, kterou částí těla si momentálně děláme dobře. Dodnes se podle těch stádií jmenují pornofilmy; schválně si to najděte na Wikipedii nebo na nějakých pornostránkách.

Sám jsem se do studia této problematiky ponořil se značnou vervou a v důsledku toho vytvořil vlastní teorii, která se zabývá tím, na co Freud zapomněl: vývojem milostného vztahu. Nazval jsem ji „Posesivně-pronominální teorie bilaterálních sociálních interakcí“ a jak je z názvu zřejmé, založil jsem ji na přivlastňovacích zájmenech. První fáze vztahu – pubertálně předlásková – se pojí se slovem „můj“: To je můj pokoj, co mi sem lezete? Justin Bieber je můj miláček ňufáček. Lucík je moje fakt supr nejlepší kámoška. Druhou fázi – zamilovanost – charakterizuje slovo „náš“: Jé, hrajou naši písničku! Půjdeme do naší kavárničky. To je naše děťátko! Třetí fázi spojuji se zájmenem „tvůj“: Uvědom si, že to je taky tvoje dítě! Koupelna je plná tvejch krámů! Ten tvůj věčnej fotbal! Poslední, čtvrté vztahové stádium patří slovům „jeho“ a „její“: Nemůžu se dívat na ten její věčně ukřivděnej ksicht. Já ty jeho kecy prostě dál nesnesu.

Můj kamarád Radek, hrdý otec malého Honzíka, zase rozdělil rodičovství na sedm fází: 1. Už aby chodil! 2. Už aby se naučil mluvit! 3. Už aby se naučil mlčet! 4. Už aby šel do školy! 5. Už aby dodělal ty školy! 6. Už aby vypadnul z domu! 7. Už aby zase přijel… Tuto teorii jsem pracovně nazval „U žáby“.

Všechny tyto teorie nám pomáhají pochopit naše místo na tomto světě a tak trochu i nahlédnout pod pokličku budoucnosti. Například dvouleté dítě, které je podle Freuda v sadisticko-análním stadiu, se může za dva roky těšit na falické období a svůj první oidipovský komplex. Podobně moje teorie odhalí zamilovanému chlapci, jak bude za pár let vypadat jeho koupelna.

No a kdyby vás zajímala odpověď na hádanku z úvodu tohoto textu, tak podle mě zní „radioaktivní žabernatec z planety Krypton“.

Jan Flaška
už aby autor dostal rozum

(červenec 2012)

Doporučte cizím lidem


Vnuťte to ostatním na Facebooku



Nahrajte si to do čtečky


Poslat si tenhle text do Kindlu

Napište mail autorovi

Váš e-mail (nebude publikován):


Předmět:


Zpráva:

Napište do kolonky slovem číslo 10

Odeslat