Těšíme se na budoucnost našich dětí

Město zaplavily obličeje divných lidí s nápisy, v nichž nám nabízí, jak moc nám udělají dobře. Když je zvolíme, tak nám zajistí bydlení a práci, zruší Kalouska, dají stát do pořádku a vůbec vylepší naši zemi pro naše děti nebo naše vnoučata. Připadám si mezi těmi billboardy jako dítě v hračkárně: tolik štěstí na výběr, ale vybrat si můžu jen jedno. V rozpacích, zda chci lepší zemi pro své děti nebo až pro svá vnoučata, jsem se pustil do studia politických stran a zjistil, že jsou dvou hlavních typů: levicové a pravicové.

Politika levice vychází z hypotézy, že všichni lidé jsou si rovni, kromě těch, kteří jsou bohatí. Ti totiž ostatním vládnou, takže jim je potřeba ty peníze sebrat a rozdat lidem, kteří peníze nemají. Tím se stane, že všichni mají stejně peněz, jsou šťastní a rovní a stejní a protože nezbude nikdo bohatý, kdo by jim vládnul, vládnou si sami, a to až do té doby, než všichni zchudnou natolik, že z ciziny přijde někdo bohatý a dá jim peníze.

Politika pravice naopak vychází z předpokladu, že každý člověk je jiný a svobodný a dokáže se o sebe postarat, a to včetně nemluvňat a stařečků. Zaklínadlem pravicových stran je neviditelná ruka trhu; mám důvodné podezření, že pokud je někde na trhu ruka, kterou nikdo nikdy neviděl, musí to být ruka zloděje. Kolaps čistě pravicové politiky nastává tehdy, kdy je neviditelných rukou na trhu víc než těch, které jsou vidět.

Kompromis mezi těmito dvěma extrémy tvoří tzv. politika středu. Ta je, metaforicky řečeno, založená na víře, že smontováním shnilého traktoru s obrovskými nárazníky a nabouraného lamborghini bez airbagů vznikne pohodlný rodinný vůz pro každého.

Trochu mimo levici a pravici pak stojí ekologická politika, která má dojem, že vytěžit a zabít všechno, co jde vytěžit a zabít, není správné, protože uprostřed toho, co jde vytěžit a zabít, žijí lidé a zvířata a stromy, přestože těžba a zabíjení zlepšují HDP. Extrémem jsou sluníčkoví teroristé, kteří trvají na tom, že hlasovací právo by měly mít i zajíčci a kytičky a kamínky.

Zvláštní odrůdou politiků jsou neonacisté, kteří tvrdí, že za všechny problémy světa mohou nepřizpůsobiví. Přitom se už panu Hitlerovi povedlo experimentálně ověřit, že odstraněním skupiny lidí ze zeměkoule se problémy neřeší, ale přivolávají.

Ať to ale vezmete z jakékoli strany, čeká nás světlá budoucnost. Volby jsou sázkou na jistotu, protože úplně všichni politici nám zaručují, že se díky nim budeme mít mnohem, mnohem líp. Anebo aspoň naše děti. Anebo aspoň naši vnuci. Tak přijďte hlasovat a nashledanou zase u dalších předčasných voleb!

Jan Flaška
autor je jako politolog politováníhodný

Doporučte cizím lidem


Vnuťte to ostatním na Facebooku



Nahrajte si to do čtečky


Poslat si tenhle text do Kindlu

Napište mail autorovi

Váš e-mail (nebude publikován):


Předmět:


Zpráva:

Napište do kolonky slovem číslo 7

Odeslat