Stručný životopis Boha

Na začátku historie si lidé nevěděli rady se spoustou věcí. Jejich život byl plný záhad: nevěděli, jak vznikají blesky, proč prší, jak se na nebe dostaly hvězdy, proč se vždycky ženy zamilují do nějakého kreténa apod., a tak si všechno, čemu nerozuměli, vysvětlovali tím, že svět řídí různí bohové.

Třeba ve starověkém Řecku měli bohy prakticky na všechno. Výklad světa podle starých Řeků je dost zmatený: na počátku byl Chaos, pak přišli Gaia, Éros a pár dalších, do toho se to začalo hemžit Titány, přičemž jeden z nich snědl vlastní děti a vykastroval svého otce, pak se tam začalo motat nějak moc postav včetně hloupých jednookých Kyklopů, co se vytahovali nad ostatní – prostě to celé připomínalo vznik nějaké nadnárodní korporace. Po následné restrukturalizaci se nejužší vedení řeckých bohů usídlilo na Olympu a rozdělilo si funkce: hromy a blesky, správu vodstev, lásku, války apod. Málokdo už dneska zná jejich jména, ale určitě si vzpomenete alespoň na jméno jejich CEO, totiž Dia. Dodnes se podle něj jmenují potraviny bez cukru. (Také pracoval pod přezdívkou „Zeus“.)

Podobné systémy fungovaly poměrně úspěšně pěkných pár století i v Římské říši, v Egyptě a i jinde, ale pak se ukázalo, že je jednodušší věřit v jediného Boha, který může za všechno. Zpočátku to mezi zastánci více bohů a zastánci jediného Boha trošku skřípalo, takže ti první používali ty druhé jako krmivo pro lvy, ale po mnoha a mnoha staletích, kdy se tyhle dvě skupiny vzájemně vyvražďovaly, se lidé nakonec víceméně shodli na tom, že Bůh je jen jeden, a teď se vyvražďují kvůli tomu, že se nedokážou shodnout, jaký. Pojďme se tedy podívat na nejdůležitější světová náboženství.

Židé patří mezi skutečné pionýry monoteismu. Vyznávají jediného Boha, který vystupuje pod uměleckým pseudonymem JHVH a už tisíce let o něm čtou pozpátku knížku namotanou na klacku a navíc napsanou cizím písmem. Dělají i spoustu dalších úplně nesrozumitelných věcí v divném jazyce, což je hlavní důvod, proč je všichni nenávidí a odjakživa na ně pořádají pogromy. Židé jsou historickým důkazem dávného lidského přesvědčení, že když něčemu nerozumím, tak to zabiju a okradu. Moc bych se nedivil tomu, kdyby se nějakým takovým způsobem dostal do křesťanské Bible židovský Starý zákon.

Ten ale pro křesťany není tak důležitý, jejich zásadní svatou knihou je dva tisíce let starý Nový zákon, což ho navzdory názvu neřadí zrovna mezi horké novinky na knižním trhu. Je s podivem, jak dlouho se tahle věc drží v knihkupectvích, její děj přitom není zas až tak strhující. Posuďte sami: panně se narodí chlápek a tvrdí, že je syn Boha, což mu nejdřív všichni věří, když jim předělává vodu na víno a dává chleba zadarmo. Chlápek všechny nabádá, že by se měli vzájemně milovat, ale přitom je sám na ostatní většinou nasraný, protože lidi se moc rádi nemají. Krom dvanácti, co mu všechno žerou, to lidi po nějaké době přestane bavit, a tak ho strašlivě zmlátí a ukřižují a hnusně se mu smějí, že není syn Boha. On jim všem ale stejně nakonec vytře zrak, protože tři dny po smrti obživne a vyleze do nebe za Bohem všem natruc. To celé je v té knížce napsáno čtyřikrát za sebou.

Hodně se teď mluví o islámu. Tohle náboženství v poslední době proslulo hlavně díky extrémistům, kteří se snaží o výhodách svého vyznání přesvědčit ostatní tím, že je pozabíjejí a rozhazují přitom kolem sebe kusy vlastního masa. Islám stojí na pěti pilířích, což je o dva víc, než kolik má naše důchodová reforma. Jsou to: „šaháda“ – víra v jednoho Boha a jeho proroka Mohameda, „saum“ – povinnost držet o ramadánu půst, „hadždž“ – povinnost vykonat pouť do Mekáče, „zakát“ – povinná almužna na chudé a „salát“ – pořádně opotřebovaný výtisk Koránu. Mezi Čechy nemá islám moc šanci uspět kvůli svému vztahu k domácím mazlíčkům: pro muslima je pes nečisté zvíře, kdežto pro Čecha je pes prdelka chlupatá, co skáče přes oves, a jde za ní myslivec.

Buddhisté považují své náboženství spíš za systém, který jim říká, jak pracovat se svou myslí, meditovat a chodit do vegetariánské restaurace. Zakladatelem buddhismu byl před 2 500 lety jeden princ, co si sednul pod strom v Indii a seděl pod ním tak dlouho, až tam dosáhl posvícení. Nebo podsvícení? Něčeho takového.

O hinduistech toho u nás moc nevíme, snad jen to, že věří v kasty, v převtělování, v bohy Šivu, Bráhmu a Višnu a v to, že bohyně Kálí.

Nezapomínejme ani na nejrozšířenější české náboženství: ateismus. Ateisté věří, že Bůh neexistuje, takže všechno vzniklo jen shodou náhod. Vesmír se na začátku tak nějak zamyslel, až to bouchlo a byly z toho hvězdy a pak i planety. No a pak na zeměkouli tak dlouho bublaly oceány, až z něj vylezly natolik rozdílné a bizarní formy života, jako je třeba fuchsie, krtonožka nebo členská základna politického hnutí ANO.

Je i mnoho dalších věrouk, ale náš článek nemá ambice seznámit vás se světovými náboženstvími nějak zevrubně. Je na vás, abyste se sami ponořili do studia dějin různých náboženských směrů. Jsou to fascinující příběhy plné moudrosti, naprostých blábolů, válek, fanatismu, mystiky, dalších naprostých blábolů, upocených pokusů největších mozků světa ty bláboly nějak rozumně vysvětlit, zázraků, bojů o moc, lidské houževnatosti, krásy, lásky a blábolů. Studium náboženství vám přinese nejen lepší pochopení dějin a lidstva, ale zejména lepší pochopení tohoto fejetonu. Protože až budete studovat světová náboženství, přestanete si být najednou jistí, jestli si z vás dělám větší srandu já nebo ta náboženství.