Osmahnout a zesklovatět

Spousta mužů vaří mnohem lépe než spousta žen. Jen si vezměte jména géniů světové kuchyně: Gordon Ramsay, Zdeněk Pohlreich, Roman Vaněk, Láďa Hruška – samí chlapi. Snad je to tím, že v mnoha rodinách vaří ženy jen z povinnosti, kdežto pro muže je příprava jídel vášeň, radost a koníček. A já rozhodně nejsem jedním z těchto mužů. Můj nejoblíbenější recept zní „Obsah sáčku zalijeme vroucí vodou a necháme 3 minuty odstát. Dobrou chuť!“

Moje žena to samozřejmě ví. Přesto mi svěřila na víkend nejen dvě naše děti, ale i zodpovědnost za to, že naplním jejich žaludky něčím, co v nich zůstane alespoň do dalšího jídla. Aby mi úkol ulehčila, zanechala před odjezdem na stole list papíru s receptem na „nejjednodušší polévku pro Terezku“. Měla vizi (ano, nejen já, ale už i moje žena má vize), že naše osmiletá dcera, která nikdy nic nevařila, společně se mnou, zdatným operátorem varné konvice, uvaří podle sepsaného postupu chutnou polévku pro celou rodinu. Od ženy to byl čirý alibismus, odjet pryč a vyhnout se tak konfrontaci výsledku našeho snažení s vlastními útrobami.

Recept na nejjednodušší polévku zabíral dvě strany a hemžil se děsivě znějícími slovy jako „osmahnout“ a „zesklovatět“. Navíc začínal nekonkrétním příkazem „1) Oloupej šest brambor“. Velikost brambor žena neuvedla, vybral jsem tedy Terezce ty, které nejvíc připomínaly panáčky a zvířátka. Nevím, zda jsem udělal dobře. Ze způsobu, jakým ovládala škrabku, bylo zřejmé, že má víc zkušeností s česáním panenek než se škrábáním brambor. Samozřejmě jsem ji v tom nenechal a celých 7 minut a 24 sekund, co škrábala svou první bramboru v životě, jsem jí střídavě fandil a sděloval mezičas. Přesně podle příruček o správné výchově jsem jí oloupanou bramboru mohutně pochválil a zároveň vyjádřil naději, že tu následující zvládne rychleji. Dcera se ale odmítla nechat profesionálně motivovat a praštila mi se škrabkou, takže zbylých pět kousků zůstalo na mě.

Další krok receptu zněl „2) Přiveď k varu 1 litr vody“. Odměřit jeden litr nám trvalo přesně 10 minut, vytírání a úklid necelých šest. Krutost receptu se stupňovala a následující bod, který zněl „3) Oloupej a nakrájej cibuli na kostičky“, dcerku rozplakal. Ani po 13 minutách a 20 sekundách se jí nepovedlo cibuli oloupat, takže jsem odložil stopky, šel jí pomoct a trošku jsem ji při krájení říznul do prstu. Bod „4) Osmahni cibulku, až zesklovatí“ je mi záhadou dodnes. Nakrájené kostičky v rendlíku pár minut prskaly a syčely a pak zčernaly, takže víc než sklo připomínaly černé bobky našeho morčete.

Nebudu vás obtěžovat podrobným popisem dalších neúspěchů otce ve středním věku při pokusech uvařit nejjednodušší polévku pro osmileté děti. Po téměř dvou hodinách, kdy už jsme všichni šilhali hlady, se nám s Terezkou podařilo dopracovat se až k závěrečnému bodu, který zněl „47) Přidej koření podle chuti a můžeš servírovat“. Tou dobou už ale nikdo neměl nejmenší chuť něco někam přidávat. Abych přeci jen dodržel recept, z posledních sil jsem do hrnce přidal trochu koření (ocet), výsledek rozdělil do tří talířů a všem hladovějícím popřál dobrou chuť.

Hned první lžíce vlažné tekutiny ovšem prozrazovala, že nebude snadné s její pomocí zasytit tři prázdné žaludky. Vedle „nejjednodušší polévky“ vypadal „hlad“ jako ta lepší alternativa. Bylo jasné, že víc než lidský pokrm se nám podařilo se dcerou připravit námět na fejeton. Jenže co teď s polévkou? Kdybych ji nabídl prasatům, založí prasata odbory. Vylít ji mi bylo líto. Nakonec jsem udělal to, co dělám s čímkoli nepoživatelným: dal jsem polévku do ledničky, kde časem zplesniví a pak už mi nebude líto ji vyhodit.

Na závěr bych rád vyjádřil svůj neskonalý obdiv všem maminkám a vlastně vůbec komukoliv, kdo dokáže zesklovatět cibuli – ať už to dělá z vášně, z lásky nebo z povinnosti. Teď už vím, že sesynchronizovat jednotlivé kroky při přípravě jídla tak, aby byl výsledek zároveň výživný, chutný i teplý, je složitější než zorganizovat Mezinárodní přehlídku historických zápřeží v Kroměříži.

Co se týče polévky, myslím, že byla sice málo jedlá, ale zato hodně poučná pro nás pro všechny. Například jsem přesvědčený, že až zase žena odjede na víkend, nechá mi na stole recept na „nejjednodušší polévku pro idioty středního věku“ a vedle něj pytlíček s čínskými nudlemi.

Doporučte cizím lidem


Vnuťte to ostatním na Facebooku



Nahrajte si to do čtečky


Poslat si tenhle text do Kindlu