Nepodceňujte rýmičku

V prosinci to vypadalo, že říjen potrvá až do května a v lednu tu najednou bylo tolik zimy, že bychom ji mohli vyvážet do Grónska, kde mají globální oteplování a taje jim tam ledovec. Zima udeřila, rýmou zaplnila naše horní cesty dýchací a sněhem pak všechny cesty ostatní. Většinu času teď trávíme pokusy oba druhy cest uvolnit.

Pokud jste někdy odklízeli sníh, víte, že jde o marný boj se živlem; jediným opravdu spolehlivým nástrojem k odklizení sněhu je jaro. Jaro ale člověk do sklepa neschová a k úklidu mu tedy zbývá (vynecháme-li neortodoxní způsoby typu plamenomet či modlitba) víceméně jen hrablo a fyzická námaha.

Sám lépe vládnu slovy než svaly, a tak jsem se snažil z úklidu sněhu nějak vykecat. Sázka na pověstnou českou chamtivost – cedule „Sníh zdarma zde!“ – nezapůsobila, zato nápis „Komunikace se neudržuje“ funguje téměř zázračně. Ten nápis sice vypadá jako konstatování stavu manželství po dvaceti letech, ale ve skutečnosti znamená „Jsem natolik líný odklízet sníh, že je mi jedno, kolik končetin si na mém chodníku zlámete“. Ceduli ještě hodlám doplnit o radu „Přejděte na protější stranu“, čímž zodpovědnost za zlomeniny svých chodců s konečnou platností hodím na souseda či pod kola projíždějích aut.

Ovšem nejen chodci, i auta jsou oběťmi kruté zimy. Zdá se, že jediným způsobem, jak ve dvacetistupňovém mrazu donutit auto nastartovat, je hodinu mu nadávat; pak je teprve možno zmrzlýma rukama uchopit volant a zkřehle se plahočit po zasněžených silnicích, na nichž je prakticky nemožné zatáčet nebo brzdit, o jízdě nemluvě.

Při takovém zážitku je snadné dostat rýmičku – alespoň pro nás, muže. K tomu je třeba říct, že podobně jako my nikdy nezažijeme porodní bolesti, ženy nikdy nepochopí, že rýmička je smrtelná choroba, která trvá asi dva dny a zabraňuje nám žít. Začíná větou „nějak mi není dobře“ a k jejím příznakům patří malátnost, teplota, bolest hlavy, svalů a kloubů, nutkání sepsat závěť, kašlík a smrkání. Léčí se kombinací aspirinů, panáků tvrdého alkoholu „na vypálení červa“ a lítosti okolí. Dámy, nezpochybňujte prosím, že nám je zle – ono nám opravdu je. Jindy jsme vám schopní i s čerstvě useknutou nohou přestěhovat byt, ale rýmička nás zkrátka připoutá k lůžku a televizi. Dám však svůj bolavý krk za to, že když nás během naší rýmičky upřímně politujete, bohatě se vám to vrátí: třeba tak, že až se uzdravíme, vylezeme ráno jen v tričku do dvacetistupňového mrazu a hodinu budeme nadávat vašemu autu, abyste jím mohly odjet do práce.

Jan Flaška
autorovi nějak není dobře

(únor 2012)

Doporučte cizím lidem


Vnuťte to ostatním na Facebooku



Nahrajte si to do čtečky


Poslat si tenhle text do Kindlu

Napište mail autorovi

Váš e-mail (nebude publikován):


Předmět:


Zpráva:

Napište do kolonky slovem číslo 3 (s diakritikou)

Odeslat