Něco je ve vzduchu

Přichází jaro. Se slunnými dny, zpěvem ptáků, rozkvetlými záhony a spoře oděnými dívkami je vzduch náhle naplněn čímsi, co nedá spát milionům lidí na celém světě. Ano, uhodli jste: jde o komáry, příčinu bezesných nocí.

Wikipedie tvrdí, že komáři mohou létat rychlostí 1–2 km/h až čtyři hodiny bez přestávky, což je mnohem déle, než na kolik mi běžně vystačí vzduch pod peřinou. Za noc prý komár dokáže urazit až deset kilometrů, díky čemuž se udržuje v kondici a nikdy neztloustne na víc než 2,5 mg. Já, který jsem od dob svého jinoštví přibral nepěkných dvanáct kilogramů na vybraných částech těla, mu mohu jeho hmotnost jen tiše závidět. Deset kilometrů denně nenajezdím ani na kole a komár mi svou maratónskou výdrží pěkně pije krev.

Komár je houževnatý bojovník a zápas s ním bývá nerovný. Repelent proti němu neúčinkuje. Vůně repelentu naopak působí na všechny komáry světa coby pozvánka na krvelačnou pijatiku. O něco lepší je taková ta věc, co se strká do zásuvky: ta sice komáry trochu odpuzuje, ale zase když je člověk v lese, musí za sebou tahat prodlužovačku. Jako obrana proti nepříjemnému komářímu pískání se mi nakonec nejvíc osvědčily špunty do uší; bohužel moc nepomáhají proti bodnutí. Tomu se lze vyhnout snad jedině tím, že si člověk oblékne neoprén; doma v posteli se to ještě snese, ale když si vyrazíte do lesa na houby s košíkem, zavíracím nožíkem a neoprénem, plaší to zvěř a v lidech to vyvolává nezvladatelné nutkání zavolat na vás rychlou zásahovou jednotku.

Když už jsme u toho hmyzu, je zvláštní, že zatímco krvesajný komár v lidech nevzbuzuje strach, z neškodných pavouků mohou někteří lidé zešílet. Přesto existují jedinci, kteří pavouky chovají: znám člověka, co v teráriu přímo vedle své postele chová tarantuli, což je ztělesněná noční můra ve tvaru významně najedeného pavouka, jehož tělo až zoufale volá po depilaci. Naproti tomu neznám vůbec nikoho, kdo by měl doma klícku, v níž by mu na bidýlku dováděl komár. Je to možná škoda, protože ochočit si komára musí být vzhledem k jeho přítulnosti jednodušší než se mazlit s pavoukem. Takový komáří šmudlík by nám navíc mohl pomoci i s domácími pracemi – dokážu si třeba představit, jak u nás doma vysává. Já vysávání nesnáším a on by si u toho ještě pískal. Je to tak – ne zabíjet, ochočit si ty potvůrky musíme! Určitě nejsem sám, komu by bodlo, kdyby mi komár občas s něčím píchnul. Za takovou výpomoc bych ho pak i s chutí poplácal.

Jan Flaška
autor dnes nespal

(březen 2012)