Nebojte se vína

Málo se to o mně ví, ale patřím k předním znalcům vína v České republice. O to víc je mi líto, že jsme my, Češi, pořád spíš pivaři než vinaři. Trochu to sice zachraňují Moraváci, ale mezi námi, Moraváci nejsou zas až tak moc Češi. Takový Moravák, to je vlastně skoro Slovák, a Slovák, to je skoro Maďar.

To, že v souboji s pivem víno zatím prohrává, přisuzuju faktu, že víno má u nás pověst exkluzivního nápoje pro romantické chvilky, slavnostní příležitosti a bezdomovce. Snad je to tím, že pivo nic nepředstírá – laciný ležák se jmenuje Pytlák, Skalák, Pašák nebo Švihák (fakt!) – zatímco i ten nejlacinější krabicák se jmenuje Chatenau Blanc (což francouzsky znamená „Blančina šatna“) nebo Vino di Tavola („Jdi, víno tě volá“). Název na etiketě se sice snaží navodit dojem exkluzivity, ale věřte mi, že se nemusíte bát popíjet ho i při jiných příležitostech než je večeře při svíčkách s následnou souloží nebo exekuce domu a stěhování pod most.

Mám za to, že jistý ostych Čechů vůči vínu vzniká i kvůli jeho složité klasifikaci. Kdo se má vyznat ve všech těch jakostních, odrůdových, známkových, zemských, polosuchých, polosladkých a ledových vínech? I ve mně označení „s přívlastkem kabinet“ vzbuzuje spíš nechutné vzpomínky na větné rozbory v nevětraném kabinetě našeho češtináře než touhu poválet po patře chutný mok. A to už vůbec nemluvím o vychytávkách typu „barikové víno“ nebo „terciální buket“. Ve skutečnosti ale na víně není nic tak složitého, aby vám to zabraňovalo ho pít. Posuďte sami:

Dělení vín

Vína v zásadě dělíme do dvou skupin: 1. pitná, 2. užitková. První skupinu lze bez obav konzumovat. Druhá je vhodná zejména ke křtu lodí a jako náplň do stěračů. Samozřejmě, že takové hrubé dělení není dostatečné, proto vína dělíme na další tři kategorie podle toho, z čeho je nápoj vyráběn.

1. „Dobrá“ vína jsou vyráběna z nejkvalitnějších vybraných surovin, jako jsou: bobule vinných hroznů, jablečná dřeň a rybíz; 2. „polodobrá“ vína vznikají lisováním listí, kůry a kořenů vinné révy a následným stáčením do krabic, a konečně: 3. „hnusná“ vína vyrábějí vinaři macerací hlíny a kamínků v okruhu 500 metrů okolo vinohradu a stáčením do pětilitrových demižonů, které pak opatří pestrobarevnými etiketami v italštině a vyvážejí do českých hypermarketů.

Důležitým ukazatelem kvality vína je také jeho původ. Každé opravdu dobré víno nese přesné označení místa svého původu, např. „směs vín ze zemí EU“. Takové označení nápoje je zárukou, že po něm neoslepnete, neboť evropské standardy pro zpracování biologického a průmyslového odpadu patří k nejpřísnějším na světě. Mimoto si díky jasně udanému místu původu můžete být jistí tím, že víno nebude obsahovat kromě oxidu siřičitého (který jediný zajišťuje takovému vínu vůbec nějakou chuť) žádné další alergeny, např. korýše (č. 2), skořápkové plody (č. 8) nebo vlčí bobky (č. 13). Můžete namítat, že „směs vín ze zemí EU“ není zrovna moc přesná specifikace oblasti, ale na druhou stranu je alespoň uklidňující vědět, že takovéhle víno – navzdory své chuti – pochází pořád ještě z naší planety.

Úplně nakonec nám zůstává ještě jedna otázka: je lepší červené nebo bílé? Díky svým dlouholetým a bohatým degustátorským zkušenostem vám mohu s klidným svědomím odpovědět: bílé. Jedině bílé. Jiskřivé, blyštivé, medově lahodné bílé. Pokud jste se někdy pokoušeli dostat z koberce zvratky po červeném víně, víte, o čem mluvím.

A proto volám: nebojte se vína! Užívejte tohoto lahodného nektaru, daru Země a Slunce, nápoje Dionýsova! Pivo je pro plebs, kdežto víno je nápoj bohů, umělců a naší nejvyšší politické reprezentace. Krom toho jistě víte, že ve víně je pravda. Vždyť právě vínu my všichni občané naší republiky vděčíme za to, že náš pan prezident má každý den už od rána pravdu.

Jan Flaška / autor má pravdu z laciného soudku

Doporučte cizím lidem


Vnuťte to ostatním na Facebooku



Nahrajte si to do čtečky


Poslat si tenhle text do Kindlu