Kulturně-společenský život s malým dítětem (návod)

Mnoho lidí si myslí, že když si pořídíte malé dítě, váš kulturní a společenský život přestane existovat. To je samozřejmě nesmysl. Člověk může kulturně a společensky žít svému dítěti navzdory. Může své dítě dokonce zapojit do svého kulturního a společenského života. Zlí jazykové tvrdí, že to pak není žádný život, ale to jsou zlí jazykové.

Návštěva restaurace

Když zajdete s malým dítětem do restaurace, uvědomíte si spoustu věcí. Například že těch třicet minut, po které čekáte, než vám přinesou jídlo, a které jste byli zvyklí strávit příjemnou společenskou konverzací, je fakt ohromně strašlivě příšerně ohromně strašně příšerňácky dlouhatananánská doba. My dospělí to máme snadné, neboť ve svém věku a při svých zkušenostech snadno nalezneme vhodná konverzační témata k vyplnění časového vakua, ale zkuste se vžít do dítěte, které má slovní zásobu plže a jeho jediným tématem je „uá uá“. Budete rádi, když tu půlhodinku udržíte dítě alespoň trochu bdělé a trochu klidné díky tomu, že mu s pomocí vidličky, telefonu a tácku pod pivo sehrajete pohádku „O masitém knedlíku“.

Navíc je potřeba z dosahu dítěte odstranit všechno, co jde překotit, vylít, ocucat, shodit, stáhnout nebo ušpinit. Mezi tyto věci patří: prakticky úplně všechno. Nejnebezpečnějším předmětem, se kterým se může dítě v restauraci setkat, je jídlo. O jídlo se dá spálit, ulepit, umazat sebe, stůl, podlahu, květiny, záclony, psy apod. Do jídla se dá nalít polévka, pivo a šťáva a pak se vztekat, že to tatínek odmítá papat. Jídlo lze házet na ostatní hosty, číšníka, rodiče nebo na jiné jídlo. Pokud vás zajímá dalších 4 729 využití jídla, pořiďte si malé dítě.

Změní se i vaše preference v podnicích. Namísto restaurací, kde mají za 70 Kč steak s chilli papričkami a fotbálek, začnete vyhledávat bufety, kde vypláznete 300 Kč za dušené tofu s kapustovou omáčkou jen proto, že tu mají dětskou židličku a hrací koutek, kde si dítě může pohrát s ošoupaným zajícem. Většina toho drahého jídla samozřejmě skončí pod stolem (případně na květinách, záclonách, číšníkovi atd.), a to v množství, které by nakrmilo středně velkou zoologickou zahradu – kdyby tedy zvířátka jedla dušené tofu.

Pořádání večírku

Přestože se musíte starat o malé dítě, nebojte se uspořádat pro přátele pěkný večírek. Určitě se budou dobře bavit i bez vás, až budete krmit, koupat, uspávat a spát. Jen jim nezapomeňte říct, ať za sebou zamknou, až od vás budou odcházet.

Návštěva divadelního představení

Když už dítě není tak mrňavé, můžete s ním vyrazit za kulturou, například do divadla nebo do galerie. Samozřejmě s ním nepůjdete na představení typu „Antigona“, „Král Lear“ nebo „Bůh masakru“. S malým dítětem půjdete na představení typu „Kterak skřítek Snítek a kytička Fňufálka zachránili království fantazie před zlým Melounem“.

Chvíli po začátku zjistíte, že herecký ansámbl tvoří jeden herec s jednou loutkou, který úsporná opatření v hereckém obsazení kompenzuje tolika zcizujícími prvky, flashbacky a dějovými zvraty, že zhruba po patnácti minutách vzdáte všechny pokusy divadelní kus pochopit a místo toho se zaměříte na něco zajímavého, například na to, jak moc má herec chlupaté nohy. Vaše dítě to vzdá chvíli po vás a začne se živě a nahlas zajímat o lízátko svého souseda. Když už i zlý a zpocený Meloun s chlupatýma nohama začne z pódia vykřikovat, že sežere každého, kdo při pohádce zlobí, je čas s dítětem opustit sál. Silou mu tedy vytrhnete z ručiček lízátko, které vrátíte do pusinky sousedního dítěte, a za velikého křiku ho odvlečete pryč. Za rohem pak koupíte dvě lízátka, která spolu cucáte, zatímco sedíte na obrubníku a koukáte na auta. Dítě je šťastné a vy přemýšlíte, jestli by příště nebylo lepší jít spolu radši na „Antigonu“ nebo „Boha masakru“.

Návštěva koncertu

Pro malé děti jsou vhodné jen odpolední koncerty pod širým nebem. Je to proto, že malé dítě nikdy nikde nevydrží déle než dvě minuty, pokud tam není dětský koutek s ošoupaným zajícem. Jsem si jist, že by vám bylo líto prchat z koncertu vynikající hudby už po dvou minutách jen proto, že dítě vyžaduje dětský koutek a ošoupaného zajíce. Proto je třeba s malým dítětem chodit pouze na odpolední koncerty pod širým nebem, kde hrají velmi špatnou hudbu. Dvě minuty mozkového výplachu velmi špatnou hudbou jsou pro rodiče i pro děti až až.

Návštěva galerie

Než půjdete s malým dítětem na výstavu, musím vás upozornit, že na rozdíl od vás je dítě připraveno vnímat exponáty všemi smysly. Nechce vystavené kusy jen vidět; musí si na ně i sáhnout, nutně je potřebuje celé olízat a potom ještě běhat po sálech a dupat a křičet a dupat. Díky dítěti se vám také rozšíří okruh otázek, které vás v souvislosti s exponáty budou napadat:

1. Do jaké míry jsou vystavená díla autorskou výpovědí a do jaké pouhou vyprázdněnou, formalistickou machou autora?
2. Uměl by autor těchhle obrazů namalovat Krtečka?
3. Co to tady tak strašně smrdí? Kde tu vlastně mají záchod?
4. Proboha, nezapomněl jsem doma vlhčené ubrousky a náhradní kalhoty?

Když je dítě umyto, kalhoty vyměněny a všechna díla poslintána, nezbývá než se rozloučit s naondulovanými paními, které výstavu hlídají a úsměvem naznačují, že by radši hlídaly to roztomilé hravé dítě než ty ocucané hnusárny, co visí po stěnách.

Návštěva kina

Jít do kina s malým dítětem je samozřejmě nemožné – už proto, že vaše představy o tom, jak strávit tři hodiny koukáním na plátno se diametrálně liší (vy: „Hunger Games – Vražedná pomsta“; dítě: „Krteček a kachničky“ 30× za sebou). Je tedy třeba sehnat někoho, kdo dítě pohlídá (= pustí mu třicetkrát za sebou „Krtečka a kachničky“), jít do kina bez dítěte a po celý film se každé dvě minuty dívat na mobil, jestli náhodou nevolal hlídač dítěte, že dítě má hlad, že si odmítá hrát, že odněkud spadlo nebo že se zaseknul Krteček.

Mnohem pohodlnější než se stresovat v kině, je zůstat doma a film si ukrást na internetu. Poté, co dítě někdy kolem jedenácté konečně usne, si nakradený film můžete v klidu pustit, nalít si k tomu sklenku něčeho dobrého a po pár minutách krvavé řežby na obrazovce usnout jak špalek.

Shrnutí

Chtěl jsem tento článek nějak pěkně zakončit, třeba nějakou hezkou větou o tom, že děti jsou dar a požehnání našich životů, ale bohužel na to nemám čas, protože se právě zaseknul Krteček.

Jan Flaška
rodič je autor

Doporučte cizím lidem


Vnuťte to ostatním na Facebooku



Nahrajte si to do čtečky


Poslat si tenhle text do Kindlu

Napište mail autorovi

Váš e-mail (nebude publikován):


Předmět:


Zpráva:

Napište do kolonky slovem počet dní v týdnu

Odeslat