Když máte alespoň jednu čárku

Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá – pokud tedy máte alespoň jednu čárku. A tu určitě mít budete, protože dneska už si vás signál najde všude.

Určitě se vám to stalo taky: právě jste se brodili horskými bystřinami a lovili pstruhy holýma rukama, případně jste se brodili žumpou a holýma rukama ucpávali odtok, když vtom vám náhle zazvonil telefon. (Teprve vynález mobilního telefonu totiž umožnil člověku, co se řítí dvousetkilometrovou rychlostí po dálnici, volat člověku, co se právě brodí žumpou.)

Jenže na druhém konci není řidič, co jede po dálnici. Volá vám Satan, zamaskovaný do podoby mobilního operátora, aby vám vnutil levnější (čti „dražší“) tarif. Větou „je to pro vás výhodnější“ (čti „pro nás“) vás chce přesvědčit, abyste se mu upsali vlastní krví a posílali mu až do smrti všechny své peníze; na oplátku pak můžete zadarmo volat své babičce a celé hodiny ji poslouchat, jak to za komunistů bylo všechno lepší. Vypadá to absurdně, ale mobilním operátorům se prostě vyplácí volat lidem do žumpy, jinak by to nedělali. Lidé jsou totiž ochotní zaplatit jakékoli peníze, aby mohli zdarma na dálku plácat úplné pitomosti. (Mám známého, kterému když zavolá operátor, jestli má chvilku čas, odpoví, že samozřejmě a že si za konzultace účtuje pětistovku na hodinu. Reakce operátora bývá jednoznačná.)

Já jsem samozřejmě výjimka. Telefonuju nerad a bližší setkání je mi bližší než telefonování. Se sluchátkem na uchu si pořád musím představovat, co asi člověk na druhém konci dělá. Pije kávu? Stříhá si nehty na nohou? Nebo si je okusuje na rukou? Ještě víc mě děsí představa, že si člověk na druhém konci představuje, co asi dělám já. Bojím se, že by se mohl strefit.

Kdyby bylo po mém, tak by telefon skoro ani nemusel umět telefonovat. Opovrhuji smartphony, tedy tzv. chytrými telefony, které jsou většinou chytřejší než jejich majitelé. Navíc se to v nich hemží nejrůznějšími androidy, roamingy a internety, jejichž jediným skutečným úkolem je vymlátit telefonu akumulátor. Mně docela dobře stačí, že můj mobilní telefon ve tmě funguje jako baterka. Tu nejčastěji potřebuju, když hledám svůj mobilní telefon, abych se podíval, kolik je hodin. Takže by mi vlastně stačila baterka, se kterou by se občas dalo i telefonovat. Kdykoli bych si chtěl zavolat, prostě bych si posvítil do ucha. A pil bych u toho kafe a zároveň si ještě okusoval nehty na nohou.

Jan Flaška
haló, tady autor

(červenec 2012)

Doporučte cizím lidem


Vnuťte to ostatním na Facebooku



Nahrajte si to do čtečky


Poslat si tenhle text do Kindlu

Napište mail autorovi

Váš e-mail (nebude publikován):


Předmět:


Zpráva:

Napište do kolonky slovem číslo 8

Odeslat