James Bond nemá pračku

V každém muži dříme kus Jamese Bonda. Svádět ženy a u toho sloužit královně za účelem spásy zeměkoule před ruskými jadernými špiony jménem Valentin ovšem není dáno komukoli, takže si to my ostatní kompenzujeme alespoň tím, že po vzoru slavného agenta hromadíme různé úchvatné udělátory. Samozřejmě tím myslím nejnovější modely aut, tabletů, počítačů a mobilů a nikoli novinky z oblasti praček, myček, žehliček a ledniček. Ženy to nikdy nepochopí, ale domov moderního muže netvoří vyžehlené trenýrky, umytý pekáč a fungující trouba, ale možnost při zdolávání alpských vrcholů obchodovat na tokijské burze a nádavkem u toho online zavraždit pár mimozemšťanů.

Jakmile si muž pořídí nějaký nový technický předmět, třeba mobilní telefon, logaritmicky naroste pravděpodobnost, že ho utopí v záchodě. K prozkoumání všech jeho funkcí má totiž jen jednu ruku a většinou ještě tu méně šikovnou. Navzdory jeho skvělým možnostem muž samozřejmě nikdy nezapomíná, že hlavním úkolem telefonu je vytáčení; vytáčí manželku, kamarády a veškeré příbuzenstvo tím, jak bez přestání žasne nad úchvatnými schopnostmi přístroje tak dlouho, dokud si nepořídí nějaký ještě otravnější než ten předchozí.

Zrovna jsem si s pocitem Jamese Bonda vybíral na internetu nový parádní notebook, na němž bych mohl myší pronásledovat ruské agenty, když to v koupelně zajiskřilo a vypadl jistič. Ukázalo se, že se naše pračka přejedla špinavých spoďárů a umatlaných bryndáků; spálil se v ní triak Z0607 za šest korun, což znamenalo koupit novou pračku za deset tisíc. Pokud jsem tedy neměl kvůli pračce přijít na buben, nemohl jsem si dovolit to moc roztočit. V duchu jsem se rozloučil s virtuálními mrtvolami ruských agentů a truchlivě myslel na to, zda si James Bond někdy musel kupovat pračku.

Agent 007 se ve mně znovu probudil o několik dní později, kdy se nám nová německá pračka čínského původu utábořila v koupelně. Vyprat prádlo podle návodu pro mne totiž představovalo stejný úkol jako rozhodnout se mezi červeným a modrým drátem u rozbušky, přičemž mou nervozitu ještě zvyšoval pračkový displej, na kterém se neúprosně odpočítávala jakási červená číslíčka. Dopadlo to dobře, spoďáry ani bryndáky nevybuchly.

Jako útěchu jsem si nakonec místo notebooku pořídil alespoň nový telefon. Mám v něm zabudovaný šestijazyčný slovník, celou řadu internetů, něco, co mě nejspíš špehuje, a dokonce i úplně malé ruské špiony k zastřelení; nepokoušejte se mi ovšem zavolat. Zvednout svůj mobil umím jedině tehdy, když mi upadne na zem nebo do záchodové mísy. Protože jestli i ve mně dříme kus Jamese Bonda, pak je to rozhodně jeho slepé střevo.

Jan Flaška
autor je agent 00

Doporučte cizím lidem


Vnuťte to ostatním na Facebooku



Nahrajte si to do čtečky


Poslat si tenhle text do Kindlu

Napište mail autorovi

Váš e-mail (nebude publikován):


Předmět:


Zpráva:

Napište do kolonky slovem číslo 14 (s diakritikou)

Odeslat