Jak se nenaučit cizí jazyk

Jistě jste se i vy už někdy snažili naučit se cizí jazyk. Vaše česká malost už vás štve. Váš soused mluví plynně sedmi jazyky a vy máte problémy se slovenštinou. Z ruštiny si pamatujete jen “durák” a německy umíte jen “die Kurve” a “der Kunde”. Neklesejte však na mysli. Tento článek vás sice nezachrání, zato vám do vaší marné snahy vnese jistý řád. Když už něco neumíte pořádně, vychutnávejte si alespoň to, jak to děláte špatně.

Zaprvé - především je třeba zakoupit si učebnici zvoleného jazyka. Nabídka na pultech knihkupectví je velmi široká, a tak si můžete vybrat, ze které učebnice se vám nebude učit nejlépe. Chtěl bych vás též upozornit na zajímavé a populární kurzy s videokazetami, na nichž jsou často nahráni lidé tak oškliví, že se s nimi nemůže srovnávat žádný z italských erotických filmů (z nich se ostatně naučíte italsky lépe než z videokurzu). Další technická vymoženost, výukové audiokazety, jsou výborné zejména jako uklidňující zvuková kulisa – proud nesrozumitelných slov exotického jazyka vás uspí spolehlivěji než šumění deště.

Tak, učebnici už máte. Předpokládám, že jste si vybrali něco jako “Německy za tři týdny” nebo “Anglicky za měsíc”. Na to zapomeňte. Tak dlouho se učit nevydržíte – s tím autor počítá a i když se za avizovanou dobu žádný jazyk naučit nedá, reklamace jazykových učebnic se dají spočítat na prstech jedné ruky. Zaručuji vám, že se do učebnice nepodíváte více než třikrát, z toho jednou v obchodě.

Příčin, proč si učebnici neoblíbíte, je několik. Ty hlavní jsou: a) velmi slaboduchý děj knihy, b) špatně vykreslené postavy, c) ohavné ilustrace, d) neustálé přerušování toku textu nejrůznějšími tabulkami, skloňováním a časováním atd., které inteligentní člověk ve skutečnosti vůbec nepotřebuje, neboť je schopen si v konverzační příručce vždy najít právě tu větu, kterou do kontextu potřebuje, nebo alespoň nějakou přibližnou. Jako příklad vám zde nabízím několik rozhovorů sestavených výhradně z vět kapesní česko-finské konverzace paní Hany Kučerové.

 

Rozhovor č. 1: Setkání

A: Jak se máte? Jak se daří vaší ženě, vašemu manželovi, vašemu otci, matce, dceři, synovi, bratru, sestře, příteli, přítelkyni?

B: Nemám se dobře. Špatně se mi dýchá. Bolí mě zub, v uchu, hlava, břicho. Mám silnou rýmu, kašel, chřipku. Dejte mi, prosím, něco proti zácpě, průjmu. Chtěl bych nějaký lék na uklidnění nervů, na spaní, proti bolení hlavy, proti bolení zubů, proti úpalu, dezinfekční prostředek. 

A: Máte nakažlivou nemoc. Volejte ihned záchranku!

B: Bolí mě zub.

A: Vypláchněte si, prosím. Dnes vám dám vložku a teprve zítra vám zub zaplombuji. Buď zdráv!

 

Rozhovor č. 2: U novinového stánku

A: Zde na tomto stojánku máte velký výběr jednobarevných i barevných pohlednic. 

B: Jsou mezi nimi také obrázky Olympijského stadionu? 

A: Ano, ale jen málo. A zde je také série krásných perokreseb. 

B: Ty se mi velmi líbí. Dejte mi jich deset. Zvláště se mi líbí vaše stroje, sklo a porcelán. Věnujete se také dobytkářství?

A: Přirozeně. A vy? Přejete si vyholit krk?

B: Samozřejmě. Ať žije trvalý světový mír!

 

Rozhovor č. 3: Na nákupu potravin

A: Dejte mi, prosím, kilo cukru, půl kila másla, láhev mléka, čtvrt kila kávy a jeden malý bílý chléb. Kolik stojí dvacet slov?

B: Pět set sedmdesát marek.

A: Děkuji, ne. Chtěl bych ovoce.

B: Samozřejmě a také telefon. Velký nebo malý?

A: Velký a se smetanou, prosím.

B: Prosím.

A: To není ono. Je to studené, připálené. Odneste to pryč. Zbytek je pro vás. Platím za všechny.

 

Rozhovor č. 4:

A: Bohužel neumím finsky.

 

Jak vidíte, učit se cizí jazyky je zbytečné. Vždy je možné najít si tu správnou větu už prefabrikovanou v knize. Problémy začínají teprve tehdy, kdy osoba, se kterou mluvíme, nepoužívá stejnou konverzační příručku jako my.

Zakoupenou učebnici proto založíme do knihovny na nejbližší potřebnou příležitost a věnujeme se jiné, užitečnější činnosti - nejlépe něčemu, co umíme. Zabývat se něčím, co neumíme, je ztráta času.

Výše uvedený postup ovšem není třeba vztahovat pouze na cizí jazyky – s mírnými obměnami se podle něj nelze naučit hře na hudební nástroj, vařit apod.

Osobně jsem se podle publikovaného návodu nenaučil německy (Ich stehe Deutsch ver, aber klein, umím jen “Geburtsbeihilfe”, poporodní příplatek) a holandsky, nejsem schopen hrát na klavír, kytaru a triangl, neumím kreslit, malovat, derivovat, zpívat, programovat, žehlit, slušně se chovat, vystřihovat z papíru a vyjmenovávat vyjmenovaná slova. Dokonce i maďarsky umím jen pouhé dvě fráze: “Jídlo není” a “Před sejmutím krytu vyjměte vidlici ze síťové zásuvky”.

Zbyla mi tedy jediná věc, kterou se mohu v životě zabývat, kterou umí každý a kterou proto není třeba se učit: Psaní špatných fejetonů.

(1999)