Co musíte vědět, než umřu

Občas se v noci vzbudím zpocený hrůzou, dívám se před sebe do tmy a přemýšlím: „Ach Bože, vždyť já stárnu! Mládí je v nenávratnu, co mě teď asi čeká? Jaké to bude, až mi bude čtyřicet?“

Pak si uvědomím, že už mi čtyřicet bylo. Zase si lehnu a doufám, že se mi zase nebudou zdát ty strašlivé sny o tom, jak maturuju a jsem přitom nahý.

Nejspíš mám před vámi věkový náskok, a tak vás mohu na tenhle životní okamžik patřičně připravit. Jaké to tedy je, když je vám čtyřicet?

  1. Máte šediny. Šediny jsou sexy, protože jsou příznakem dospělosti a moudrosti, takže sice vypadáte fakt staře, ale zato moudře. Na obličeji se vám dělá svrasklá kůže moudrosti. V ústní dutině se vám viklají hnijící zuby moudrosti. Na krku vám jako choroš roste druhá brada moudrosti. Ženám z hrudníků plandají povislá prsa moudrosti. Někdy i mužům.
  2. Klesá vám hormonální hladina všech hormonů. Vlastně vám klesá úplně všechno. Jediné, co vám stoupá, je cholesterol, zodpovídající za ucpávání tepen, a speciální stařecký hormon těstosteron, zodpovídající za ty pneumatiky, co vám visí od pasu dolů.
  3. Tomu, co jsem popisoval v předchozích bodech, se říká „zralá krása“ a vy jste natolik staří, zkušení a moudří, že už ji dokážete ocenit. Hlavně když stojíte před zrcadlem.
  4. Když vám bylo osmnáct, všechny ty věci jako leasing, hypotéka, refinancování a exekuce vám zněly jako zaklínadla ze sci-fi knížek z budoucnosti. Teď v té sci-fi budoucnosti žijete.
  5. Ve svém věku znáte spoustu úžasných lidí, stejně starých přátel a bývalých spolužáků, kteří toho už spoustu dokázali. Jsou to spisovatelé, co napsali bestsellery, šéfové firem s milionovými obraty, vedoucí kateder na univerzitách, vědci a docenti, cestovatelé, politici, ekonomové a vůbec osobnosti, které ovlivňují, jakým způsobem se budou dál ubírat dějiny. A mezitím, co oni přednášejí v Cambridge a píšou habilitační práce, vy doma paříte hry na počítači a cítíte se jako pubertální kokoti.
  6. Občas máte příležitost se setkat se svými stejně starými přáteli a bývalými spolužáky – spisovateli, co napsali bestsellery, šéfy firem s milionovými obraty, docenty a vědci atd. atp. Jsou to neskutečně inspirativní setkání s úžasnými lidmi, na kterých zjistíte, že se navzdory všem svým úspěchům i oni čas od času cítí jako pubertální kokoti.
  7. Máte už nějaké životní zkušenosti (= jedenáctkrát vás vyhodili z práce, pětkrát jste se stěhovali a sedmkrát dostali kopačky), takže když potkáte někoho mladšího, musíte se fakt přemáhat, abyste do něj nezačali hustit rady do života. Někdy je tahle obsese nevyléčitelná. Psychiatrům pak nezbývá než postiženého zaměstnat jako motivačního řečníka nebo kouče osobního rozvoje.
  8. Občas se v životě jen tak zastavíte a se zasněným pohledem vzpomínáte na to, jaké to bylo, když vám bylo patnáct. Marně. Nemůžete si vzpomenout.
  9. Jste v nejlepších letech – hloupost mládí už máte za sebou a zkostnatělost stáří teprve před sebou. Když jste byli mladí, nadávali jste na staré lidi, jací jsou to nechápaví kreténi, a oni nadávali na vás, jací jste nezkušení pitomci. No a teď jste v tom úžasném, jedinečném věku, kdy nadáváte na mladší, jací jsou to nezkušení pitomci, a zároveň na starší, jací jsou to nechápaví kreténi.
  10. Jste tedy už sice zkušení, ale zároveň i ještě dost mladí na to, abyste stále sledovali nové progresivní alternativní kapely a umělce, průkopníky nových stylů. Sledujete je už čtvrt století. Někteří členové těch kapel už umřeli. Ne že by se ufetovali, to ne – normálně umřeli, sešlostí stářím. Většině členů těch kapel je přes šedesát.
  11. Jedna věc se za ta léta nezměnila: líbí se vám pořád stejný holky. Jenom vám je najednou dvakrát tolik co jim, takže byste mohli být jejich táta. Nebo děda jejich dětí. A když se takové holce koukáte na zadek, už neřešíte, jestli by si rozuměla s vašima. Řešíte, jestli by si rozuměla s vašima dětma.
  12. Samozřejmě si nedělám patent na to, že to takhle mají všichni čtyřicátníci. Jsem šedivý a moudrý a už si uvědomuju, že lidé jsou různí a každý má za sebou jiný osud a jiné problémy. Vím, že existují i čtyřicátníci, kteří už něco prožili a dokázali a mají renomé ve svém oboru a hluboký respekt okolí. Ale taky vím, že v koutku duše, tak nepatrném, že o něm možná sami nevědí, se občas i oni cítí – třeba úplně maličko – jako pubertální kokoti.

    Jan Flaška / autor si jde zapařit hru

    Doporučte cizím lidem


    Vnuťte to ostatním na Facebooku



    Nahrajte si to do čtečky


    Poslat si tenhle text do Kindlu

    Napište mail autorovi

    Váš e-mail (nebude publikován):


    Předmět:


    Zpráva:

    Napište do kolonky slovem číslo 9 (s diakritikou)

    Odeslat